Gustave Flaubert: Citová výchova. Autobiografický příběh lásky i ztráty iluzí

Francouzský prozaik Gustave Flaubert (12. prosince 1821, Rouen – 8. května 1880, Croisset) poznal během středoškolských studií o mnoho let starší Elisu Schlésingerovou a idealizovaný vztah k ní později transponoval do románu Citová výchova (1869). Autobiografická postava Frédérica Moreaua zde prožívá lásku k paní Arnouxové, jež je věrná manželovi, kterého ovšem nemiluje. Frédéricova nerozhodnost v milostném životě se projevuje jako „neaktivní vášeň“, jak to charakterizoval sám Flaubert.

Ve světové literatuře je jen málo románů tak mnohostranných a mnohoznačných, jako je Citová výchova. Zdaleka totiž není jen příběhem něžné a hluboké lásky, ale i románem společenským (v některých pasážích i historickým), rozrůstajícím se v široký obraz doby (život ve Francii za červencové monarchie, revoluční rok 1848). Prolínají se v něm osobní konfese mladého muže, vydaného na pospas své ctižádosti a milostným touhám, s tématy sociálními. Jde rovněž o román značně autobiografický a tzv. klíčový, neboť je velmi důvěrnou zpovědí svého autora, který zde v řadě postav vykreslil své reálné známé.

To vše dohromady činí z Citové výchovy významný článek ve vývoji francouzského románu od Balzaca k tvorbě naturalistů i jeden ze základních kamenů moderní světové literatury.