George Tabori: Matčina kuráž. Ironie a černý humor ve válečném běsnění
Květa Fialová a Jiří Ornest v hlavních rolích tragikomického příběhu o zatčení, překvapivé vzpouře a šťastném návratu jedné starší dámy uprostřed válečného běsnění. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Hlavní hrdinku této tragikomedie zatknou jednoho obyčejného odpoledne na cestě k sestře. Hned na počátku má sice možnost uniknout, když za ní eskortující policista nestihne naskočit do tramvaje, ale ona je slušná a počká na „svou“ hlídku na další zastávce.
Takovýchto paradoxů je Taboriho vyprávění plné. Hojně využívá ironie, černého humoru. Příběh nám vypráví syn oné dámy a ona do něj často vstupuje a uvádí věci na pravou, respektive svou míru.
George Tabori (24. května 1914, Budapešť – 23. července 2007, Berlín) se stal v prostředí německojazyčného divadla legendou. Byl fascinující osobností, která v sobě spojovala velkého dramatika, režiséra, divadelního ředitele a také občasného herce nejen svých her.
Kromě toho byl Tabori i zdatným prozaikem – romanopiscem a esejistou. Stál za vznikem autorských filmů, uplatnil se coby filmový scenárista poválečných hollywoodských snímků.
Široký záběr osobnosti George Taboriho postihují už jen základní data jeho života – narodil se v roce 1914 v Budapešti v maďarské židovské rodině, své texty psal anglicky, v posledních desetiletích byl umělecky aktivní výhradně v německojazyčném prostředí. Úředně byl občanem Spojeného království, a tedy i držitelem britského pasu.
George Tabori je jediným nositelem nejvyššího německého literárního ocenění, Ceny Georga Büchnera, jehož jazykem není němčina. Byl svědkem téměř celého 20. století, svědkem postiženým holokaustem a „rasovou“ emigrací před nacisty, ekonomickou migrací do USA a následným „návratem“ do Evropy.
Související
-
Povídky z války Arnošta Lustiga, Lenky Reinerové, Jana Čepa, Jiřího Hájíčka a dalších českých autorů
Květen je lásky čas, ale také doba připomínky konce druhé světové války. A jakkoli je to doba téměř 80 let vzdálená, aktuální události ve světě na ni nedávají zapomenout.
-
Adolf Branald: Lazaretní vlak. Hra z horečných dnů pražské květnové revoluce
V letech 1939–1945 pracoval autor v Praze na Masarykově nádraží, kde se zúčastnil protiokupační ilegální činnosti. Z této zkušenosti čerpal při psaní Lazaretního vlaku.
-
A kohout třikrát zazpíval, Odsunutá vzpomínka. Příběhy Aleny Wagnerové z temných časů
Vzpomínky německé ženy na dětství prožité před válkou a během okupace v Opavě a příběh z jara 1945, který se odehrává v terezínské Malé pevnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
