Galina Voronská: Serpantinka

Galina Alexandrovna Voronská (1914–1991) začala v roce 1933 studovat moskevský Literární institut. Roku 1937 byla zatčena její matka (vězněna do r. 1943), záhy zatčen i otec (ihned popraven). 16. března 1937 byla zatčena i Galina. Byla obviněna z členství v protisovětské trockistické organizaci a odsouzena na pět let nápravněpracovních táborů. Po transportu na Kolymu jí byl trest prodloužen o dva roky. V září 1944 byla propuštěna, ale úřady ji přinutily zůstat v oblasti Kolymy jako občanskou zaměstnankyni. Roku 1949 byla zatčena podruhé a odsouzena k doživotnímu vyhnanství na Kolymě.

Roku 1954 jí bylo vyhnanství zrušeno a mohla se vrátit do Moskvy. Roku 1957 dosáhla rehabilitace. V Moskvě se věnovala literární činnosti, psala především o zážitcích z období věznění. Publikovat mohla začít až na konci osmdesátých let.

Účinkuje Dana Černá|foto: Tomáš Vodňanský

Povídka s názvem Serpantinka je nedílnou součástí tzv. „lágrové“ literatury. Jde o drobný výsek ze života daleko od civilizace: desítky lágrů v oblasti Kolymy představovaly svět sám o sobě, šílenou a nesmírně krutou součást stalinského represivního systému. Vypravěčka se během přesunu do Magadanu ocitne v neblaze proslulém táboře Serpantinka, kde v noci v dálce zní motory traktorů, aby překryly hluk střelby popravčích čet. Bude obávaná a děsivá Serpantinka posledním místem, kde skončí i její život?