Galileo

12. říjen 2005

Jako příležitostný čtenář sobotních novinových příloh věnovaných vědě jsem nadšen nad tím, k jakým světlým zítřkům lidstvo směřuje. Na Marsu budou základny, lidské orgány se budou vyměňovat jako v autoservisu a kukuřice bude větší a chutnější.

Bývá ovšem poučné podívat se na to, co se psalo tak před čtyřiceti lety. Tehdy také čekali, že na Marsu budou brzo základny a kukuřice bude větší. Možná to bude tím, že ty články nepíší vždycky vědci, kteří moc dobře vědí, jak je to s objevy problematické. Skutečná věda totiž zkoumá nejen vnější svět, ale je schopná se zabývat i sama sebou, což není ke škodě. Proto bych se tu rád podělil o malý výpisek z četby, totiž z knihy Paua Feyerabenda Rozprava proti metodě. Autor v knize ukazuje, jak často hrála ve vědě roli spíše náhoda a silná vůle než logika a přísné postupy.

Jako klasický případ lze uvést například astronoma Galilea Galieiho, který se stal symbolem boje vědy proti tmářství. Podle Paula K. Feyerabenda však přišel Galileo s teorií, která je v rozporu s běžnou lidskou zkušeností a navíc nebyl schopen ji přesvědčivě doložit vědeckými argumenty. I podle našich měřítek se zdá, že tím, kdo se držel zdravého rozumu, byla ve skutečnosti církev. Galileo byl odsouzen na základě vědeckých názorů, které tehdy převládaly, nikoli podle názorů náboženských. Názor církve ve věci nové kosmologie sdílel i slavný astronom Tycho de Brahe.

Pokud jde o sociální důsledky takové teorie, nedopadne Galilei lépe. Podle tehdejších představ bylo Písmo svaté významnou podmínkou lidské existence a tento názor sdíleli i mnozí významní vědci této i pozdější doby (Koperník, Kepler, Newton). Pokud církev tvrdila, že má výlučný monopol na výklad Písma, nechovala se jinak - jak říká Feyerabend - než Americká lékařská asociace vůči laickým léčitelům. Církev a moderní vědecké instituce se chovají v tomto ohledu stejně. Galileo se dopustil něčeho, co je vlastně hluboce "nesoučasné". Kvalitu života jako by podle něj určovala pouze věda. Církev se svým výkladem Písma vlastně říkala, že věda nemá monopol na výklad lidského života. Přitom byla církev v otázkách vědy méně rigidní, než se má podle obecného povědomí za to. Mnoho míst v Písmu například poukazovalo na to, že země je plochá a přitom církev poměrně brzy připustila, že má tvar koule. Církev však byla ochotna provádět revize pouze tehdy, pokud dostala vědecký důkaz. A ten v Galileiho případě nebyl dostatečný. Protože Galileo svou hypotézu nemohl doložit, bylo mu uloženo, aby ji vyučoval jako hypotézu a nikoli jako pravdu, což astronom nedodržel. Když k tomu přidáme, že v dalekohledu, který používal, viděl každý něco jiného, tušíme, v čem je problém.

To není nic proti Galileovi, protože se nakonec ukázalo, že měl pravdu, a on to intuitivně tušil. Spíše to ukazuje, po jakých zvláštních zákrutech se lidské poznání ubírá.

autor: Jan Jandourek
Spustit audio