Fridtjof Nansen: Na severní točnu
Fridtjof Nansen byl norský polární badatel a oceánograf, univerzitní profesor. Velmi se angažoval též po 1.světové válce, kdy se zastával utlačovaných národů. Za své úsilí obdržel roku 1922 Nobelovu cenu za mír. V cyklu Psáno kurzívou vysíláme několik úryvků z Nansenovy knihy Na severní točnu, která líčí putování lodi Fram na severní pól v letech 1893-1896. Kurzívu vysíláme u příležitosti 150.výročí narození autora.
Fridtjof Nansen (1861-1930) byl norský polární badatel, původním zaměřením zoolog, ale postupně rozšířil svůj zájem i na oceánografii, matematiku, astronomii a další obory. V létě roku 1882 se dal najmout na velrybářskou loď, lovící mezi Špicberky a Grónskem, aby se seznámil s tamními ledovými podmínkami. O něco později si usmyslil, že sám zdolá nekonečnou pustinu ledového příkrovu ostrova na lyžích. Přestože ho mnozí znalci varovali, získal finanční prostředky z Dánska a Norska, pečlivě výpravu naplánoval a zajistil.
V květnu 1888 vyrazil spolu s dalšími třemi Nory a dvěma Laponci z východního pobřeží a zdolali na 650 km k západnímu pobřeží podél 64. rovnoběžky. Nansen přivezl výsledky četných meteorologických měření a oproti dosavadním názorům prokázal, že celé grónské vnitrozemí pokrývá ledový příkrov. Vzápětí začal plánovat další výpravu.
Hodlal dospět k severnímu pólu, nebo se mu co nejblíže přiblížit na speciální lodi, kterou by (i zamrzlou k ledu) unášel mořský proud, směřující podle některých zjištění od východosibiřského pobřeží přes centrální Arktidu k východnímu Grónsku - tedy „využít pohybu ledových ker jako dopravního prostředku“. Plán měl mnoho odpůrců, kteří pochybovali, že loď je s to vydržet tak dlouho v ledovém krunýři. Nakonec poskytla většinu potřebných prostředků norská vláda a sněm a zbytek „sponzoři“ v čele s králem Oskarem II.
24. června 1893 opustila speciálně vyztužená loď Fram s Nansenem na palubě dnešní Oslo a zamířila do Arktidy. Výprava se vrátila v létě 1896, expedice dosáhla 86° severní šířky (geografický severní pól je situován na 90° zemské šířky). Od té doby byl Nansen uctíván, v roce 1897 se stal univerzitním profesorem.
Po 1.světové válce se velmi zastával utlačovaných národů, za svou pomoc a angažování se získal v roce 1922 Nobelovu cenu za mír. Od té doby známe „Nansenův pas“, doklad totožnosti používaný i jako cestovní dokument. Nansen jeho právní zakotvení prosadil roku 1922 na mezinárodní konferenci. Do roku 1942 ho přijalo 52 zemí včetně Československa. Nansenův pas představoval první z řady mezinárodních právních opatření, která měla za cíl ochránit vysídlence a uprchlíky.
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.