Fridtjof Nansen: Na severní točnu
Fridtjof Nansen byl norský polární badatel a oceánograf, univerzitní profesor. Velmi se angažoval též po 1.světové válce, kdy se zastával utlačovaných národů. Za své úsilí obdržel roku 1922 Nobelovu cenu za mír. V cyklu Psáno kurzívou vysíláme několik úryvků z Nansenovy knihy Na severní točnu, která líčí putování lodi Fram na severní pól v letech 1893-1896. Kurzívu vysíláme u příležitosti 150.výročí narození autora.
Fridtjof Nansen (1861-1930) byl norský polární badatel, původním zaměřením zoolog, ale postupně rozšířil svůj zájem i na oceánografii, matematiku, astronomii a další obory. V létě roku 1882 se dal najmout na velrybářskou loď, lovící mezi Špicberky a Grónskem, aby se seznámil s tamními ledovými podmínkami. O něco později si usmyslil, že sám zdolá nekonečnou pustinu ledového příkrovu ostrova na lyžích. Přestože ho mnozí znalci varovali, získal finanční prostředky z Dánska a Norska, pečlivě výpravu naplánoval a zajistil.
V květnu 1888 vyrazil spolu s dalšími třemi Nory a dvěma Laponci z východního pobřeží a zdolali na 650 km k západnímu pobřeží podél 64. rovnoběžky. Nansen přivezl výsledky četných meteorologických měření a oproti dosavadním názorům prokázal, že celé grónské vnitrozemí pokrývá ledový příkrov. Vzápětí začal plánovat další výpravu.
Hodlal dospět k severnímu pólu, nebo se mu co nejblíže přiblížit na speciální lodi, kterou by (i zamrzlou k ledu) unášel mořský proud, směřující podle některých zjištění od východosibiřského pobřeží přes centrální Arktidu k východnímu Grónsku - tedy „využít pohybu ledových ker jako dopravního prostředku“. Plán měl mnoho odpůrců, kteří pochybovali, že loď je s to vydržet tak dlouho v ledovém krunýři. Nakonec poskytla většinu potřebných prostředků norská vláda a sněm a zbytek „sponzoři“ v čele s králem Oskarem II.
24. června 1893 opustila speciálně vyztužená loď Fram s Nansenem na palubě dnešní Oslo a zamířila do Arktidy. Výprava se vrátila v létě 1896, expedice dosáhla 86° severní šířky (geografický severní pól je situován na 90° zemské šířky). Od té doby byl Nansen uctíván, v roce 1897 se stal univerzitním profesorem.
Po 1.světové válce se velmi zastával utlačovaných národů, za svou pomoc a angažování se získal v roce 1922 Nobelovu cenu za mír. Od té doby známe „Nansenův pas“, doklad totožnosti používaný i jako cestovní dokument. Nansen jeho právní zakotvení prosadil roku 1922 na mezinárodní konferenci. Do roku 1942 ho přijalo 52 zemí včetně Československa. Nansenův pas představoval první z řady mezinárodních právních opatření, která měla za cíl ochránit vysídlence a uprchlíky.
Nejposlouchanější
-
Helena Albertová: Nelaskavé hry. Nejen náhoda svede hrdiny tragikomedie do zchátralé restaurace
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Mario Vargas Llosa: Pantaleón a jeho ženská rota. Satira o dokonalém nevěstinci v armádních službách
-
Flea z Red Hot Chili Peppers vydává svoje první sólové album a vstupuje jím do světa jazzu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.