Ať to frčí! O „zavedení lyží do Čech“ před 130 lety v Krkonoších

Předvánoční Praha roku 1886… Josefa Rösslera, synovce cestovatele Antonína Friče, zaujaly v ilustrovaném časopise Über Land und Meer obrázky Norů na dlouhých prkýnkách ve sněhové vánici. Když píše do Kristianie o nabídky a katalogy nové sportovní výstroje, skandinávská firma Hayd & Gustavsonn posílá i vyobrazení lyží známých z obrázků a vyprávění o starém severu. Z Prahy pak odchází i objednávka nových dvou párů lyží.

W. Kretschmer: Jan Nepomuk František hrabě Harrach, olej, plátno, konec 19. století|foto:archiv PaedDr. Jana Luštince, foto: Karel Hník

Jiná verze ovšem praví, že první lyže se dostaly do předvánoční Prahy vlastně omylem! Mladý Rössler si psal o ceník bruslí pro Bruslařský klub, pánové v oné norské firmě si to ale přeložili jako bruslar ski, tedy lyžařský klub jakéhosi pana Bruslara. Poslali tedy nabídku norského modelu telemark, i modelu švédského, podobného prvním lyžím finským. To překvapení, když ta veliká věc přišla c. k. poštou co „sperrgut“ na celnici! Tam si s tím nevěděli rady a prvé dva páry prý tedy proclili podle samospasitelného tarifu jako lodní vesla. V Praze bylo tehdy sněhu dost a prvé kroky byly neprodleně podniknuty ještě na dvoře. Prvním svahem, na kterém se u nás objevila bílá stopa lyží, se tak prý stalo zasněžené noční Václavské náměstí.

Čtěte také

Jan Luštinec: Sáhnout si na tutéž kliku jako hrabě Harrach

Pravou kolébkou českého lyžování jsou ale nejvyšší české hory! V roce 1892 nechal hrabě Jan Harrach přivézt pro své lesníky první dva páry lyží, nikoli ovšem z Norska, jak se traduje. Jeden pár jasanových objednala harrachovská lesní správa od Gansterera v Thennebergu v Dolním Rakousku, druhý pár lyží bukových od firmy bratří Thonetů ve Vídni. Podle dovezených vzorů pak zadala výrobu hned na dvou místech – v Dolních Štěpanicích u sekerníka Antonína Vondráka a v Horní Branné u koláře Josefa Soukupa, kteří to s ohýbaným dřevem dobře uměli. A protože oba šikovní krkonošští mistři brzo dokázali udělat lyže stejně kvalitní, jenže o polovinu levnější, mohl si ski dovolit téměř každý. Lesníci pana hraběte se navíc cvičili u zámku, půl Jilemnice se na ně chodilo dívat, a když obecenstvo zjistilo, že se dá na lyžích nejen padat, ale opravdu jezdit, za chvíli tu frčel po kopcích kdekdo.