Jan Luštinec: Sáhnout si na tutéž kliku jako hrabě Harrach

Jan Luštinec
Jan Luštinec

Když přišel student Luštinec před lety jako brigádník do jilemnického muzea, žili ještě poslední přímí pamětníci hraběte Harracha.  Rozhovory s nimi podnítily celoživotní zájem mladého historika o tohoto šlechtice.  Vloni před Vánocemi vydal Jan Luštinec, už jako dlouholetý ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici, výpravnou knihu Jan Nepomuk Harrach - Ze života českého kavalíra. Vyšla za podpory správy KRNAP.

Harrach byl šlechtic rodem i duchem. Zámek, kde sídlí muzeum, nechal upravit do podoby, jaká se dochovala dodnes. Máme tu harrachovskou zámeckou expozici, můžete si sáhnout na kliky hrabětem dotýkané.

Kdybychom vyjmenovali vše, co díky hraběti Janovi vzniklo a co dodnes slouží, byl by to dlouhý seznam. První krkonošská turistická cesta z Bedřichova do Harrachova, rozhledna na Žalém, sklárna v Harrachově, železnice v Krkonoších…

„Ve všech místních poudačkách vystupuje hrabě Harrach jako kladná postava, lidé ho měli rádi, budoval slušná obydlí pro své zaměstnance, zastával se dělníků v Harrachovské sklárně, poskytoval jim výhody nemocenské pokladny nebo důchodového pojištění.“

Neuzavíral se však jen do svého krkonošského panství. Zásadně přispěl ke vzniku Národního divadla a Národního muzea, k prosperitě dovedl upadající Matici českou. Pořádal osvětové hospodářské výstavy, podporoval českou literaturu a umění. Jeho snem bylo shromáždit všechny české lidové písně a financoval za tím účelem sběratelskou činnost K.J. Erbena.

Bez lidí, jako byl Harrach, by nemohla vzniknout první republika. Oni totiž připravili půdu pro její ekonomický, kulturní a politický život a pro integraci dědictví Rakouska- Uherska.

Harrachova vize budoucnosti Evropy spočívala v uznání rovnoprávnosti všech národů, navrhnul federalizaci podunajské monarchie. Byl vlastenec, ale ne nacionalista. Tlumil rozbroje mezi Čechy a Němci.

„Budova státní se již ve zříceninu rozdrobila, v níž zchytralé moci tajně i veřejně násilím a lstí po záměrech svých se honí. Potřebujeme politiky s čistýma rukama!„ Konstatoval hrabě Harrach dávno před rozpadem habsburské říše, jejíž smrtelné ohrožení spatřoval právě ve zmíněných politických nešvarech.

 Jeho názorům s velkým odstupem rozumíme lépe než většina jeho současníků, a právě v této oblasti se nám může jevit jako Evropan moderního střihu, říká Jan Luštinec. Legendu o prvních lyžích, které Harrach přivezl do Čech, však vyvrací: „Udělal něco důležitějšího. Lyže, které v roce 1892 objednal u firem Thonet ve Vídni a Gansterer v Theenebergu, předal místním krkonošským řemeslníkům a nechal u nich vyrobit další pro svůj lesnický personál. A způsobil tak rozšíření lyží v Čechách.“