Franz Kafka: Zámek. Proslulý příběh zeměměřiče K.

Ve svém posledním románu Zámek líčí Franz Kafka svým strohým, až pedantickým stylem marné pokusy zeměměřiče K. proniknout do zdejšího, tajemstvím opředeného Zámku, prolomit byrokratické překážky a získat povolení k práci. Mezitím se „zabydluje“ v nehostinném prostředí vesnice, kde je jako nezvaný cizinec pouze trpěn, cítí se osamocen a ví, že nepatří ani sem, ani do Zámku.

Kafkův přítel a editor Max Brod si poznamenal do svého deníku, že mu Kafka četl začátek svého nedávno započatého románu 13. března roku 1922. Pro Kafku to byl rok osudově poznamenaný nemilosrdně postupující zhoubnou nemocí, jíž navíc provázely těžké nervové potíže. Nemoc ho ale paradoxně osvobozuje od nutnosti úřednického zaměstnání, které ho – jeho vlastními slovy – „nemůže nikdy strhnout, zato však může dočista rozvrátit“. V červenci téhož roku byl Kafka definitivně penzionován.

Můžeme tušit, že román Zámek, který odložil pravděpodobně již v srpnu 1922, psal Kafka v úzkostech z blízkosti smrti. Jakoby tomu nasvědčovalo i další Brodovo svědectví: Kafka chtěl ukončit svůj román scénou, v níž zeměměřič K. přijímá povolení žít a pracovat ve vsi na smrtelné posteli.

Román Zámek zůstal stejně jako jeho předchozí romány Nezvěstný a Proces nedokončený. I tato neuzavřenost vedla později k tomu, že byl donekonečna vykládán a rozebírán. Zámek se dočkal výkladů mystických, náboženských, filozofických, sociologických. Nicméně většina čtenářů se dokáže ztotožnit s příběhem zeměměřiče K., jenž se přes všechnu svoji „podivnost, grotesknost a absurditu“ tak neuvěřitelně podobal jejich zažitým situacím a životním pocitům.

Rozhlasová inscenace proslulého románu se pokouší již tolikrát interpretované dílo, převést z jazyka literatury do jazyka rozhlasového dramatu, tedy čtené učinit slyšeným.