František Pavlíček: Dávno, dávno již tomu. Zakázaná hra o Boženě Němcové pro Vlastu Chramostovou

V předmluvě k monodramatu František Pavlíček napsal: „Osoby jmenované v této Zprávě opravdu žily a předivo jejich vzájemných vztahů není výmyslem. Podobně ani zmíněné události a všechna důležitější fakta politická, literární a společenská nejsou v rozporu se společenskou realitou. Některé obšírnější citace z autentických materiálů jsou dokonce v textu označeny. (...) Navzdory tomu nejde ani o práci literárně historickou, ani o žánr životopisný. Zpráva je divadelní text. Obdoba hudební partitury pro jednoho muzikanta. Ale ten příměr není docela výstižný. Dramatický text vzniklý v okolnostech, které mnoha dramatikům nedovolují publikovat a hercům znemožňují vstup na jeviště. Možná že právě tyto okolnosti dávají výpovědi o perzekvované velké umělkyni české minulosti zvláštní ráz.“

K vyprávění o osudu Boženy Němcové využil autor okolnosti tří pohřbů pro českou spisovatelku tak „významných“. Jejího milovaného syna Hynka, který zemřel ve věku 15 let v roce 1853. Karla Havlíčka Borovského v roce 1856, po němž ještě více zesílil policejní tlak na rodinu Němcových. A nakonec pohřeb samotné Boženy Němcové v roce 1862, jehož velkolepost smutně kontrastovala s bídou, ve které byla spisovatelka zvláště na konci svého života nucena žít.

Vlasta Chramostová nastudovala Pavlíčkův text pod režijním vedením Luboše Pistoria. Uváděla ho ve svém bytovém divadle zpravidla za asistence tajné policie, která zatýkala publikum často hned po skončení představení.

Po listopadu 1989 se herečka, tehdy už jako členka činohry Národního divadla v Praze, k Pavlíčkově monodramatu vrátila a výsledkem byla také rozhlasová inscenace. Režíroval ji opět Luboš Pistorius za asistence režisérky Hany Kofránkové.