Four

(…) Tak nějak asi vypadá hudba na pokraji minimalismu. Což je styl, který často umně skrývá nedostatek invence autorovy za oficiálně záměrný tvar. Z mého pohledu jde o jakési neustálé očekávání, kdy už se nával inspirací a razancí vyvalí a rozběhne po schodech. Lhostejno zda nahoru nebo dolů. Jen prostě konečně rozběhne. Ale k tomu nedochází. Takže jde o nahrávku vhodnou do velmi večerních hodin, kdy by vám mohla uklidnit mysl. Já osobně taková uklidnění hledám v jiných směrech, ale Bill Frisell zřejmě ví, co dělá. (…)