Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Vesnice Stěpančikovo. Příběh z venkovského života v Rusku v 19. století

Po propuštění z káznice v Omsku, kde strávil čtyři roky na nucených pracích, prožil Dostojevskij pět let v sibiřském vyhnanství. Začal zde pracovat na Zápiscích z Mrtvého domu a napsal dvě zdařilé komediální prózy, novelu Strýčkův sen a román Vesnice Stěpančikovo a její obyvatelé. Obou sibiřských próz si Dostojevskij později, když radikálně změnil svou poetiku, pramálo cenil. V sibiřských prózách navazuje na své autorské počátky – kdyby v té době ještě žil literární kritik V. G. Bělinskij, jistě by je ocenil podobně jako Dostojevského prvotinu Chudí lidé. 

Čtěte také

Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále. Příběh Jana Dítěte, malého pikolíka, který jde za svým snem

Hlavním hrdinou i vypravěčem příběhu Vesnice Stěpančikovo je městský student Sergej Alexandrovič, který obdrží naléhavé pozvání k návštěvě strýce Jegora Iljiče Rostaněva. Když přijede na panství Stěpančikovo, je zaskočen poměry panujícími ve strýčkově domácnosti. Rodinu dobromyslného Jegora Iljiče tyranizuje vychytralý příživník Foma Fomič Opiskin, který v ní získal neomezený vliv. Dostojevskij v románu podal brilantní studii pokrytectví, v mnohém připomínající Molièrova Tartuffa.

Rozhlasová dramatizace Vesnice Stěpančikovo byla natočena v plzeňském studiu v roce 1977. Režisérka Jiřina Martínková obsadila do hlavních rolí Viktora Vrabce, Miloslava Včalu, Jiřího Samka, Moniku Švábovou a další. Reprízu uvádíme u příležitosti letošního listopadového 200. výročí narození F. M. Dostojevského (*11. 11. 1821).