Finno-Balkan Voices
Sbor Finno-Balkan Voices tvoří celkem osm zpěvaček, které navíc působí ve dvou samostatných skupinách - a sice v bulharském Vaya Quartetu a finsko-estonské sestavě Mamo Ensemble.
Členky Mamo ansámblu vystudovaly Sibeliovu akademii v Helsinkách, zatímco bulharské zpěvačky jsou absolventky akademie hudby, tance a umění v Plovdivu. Jejich první společný koncert se odehrál počátkem roku 2010 v Helsinkách z iniciativy Sibeliovy akademie, jedné z vůbec prvních hudebních škol, které do svého studijního programu zařadily lidovou hudbu.
Spojovat hudbu Balkánu a Skandinávie je možná překvapivé, ale mezi styly severských zemí a Bulharska je řada paralel. Nepravidelné rytmy, typické pro Bulharsko, nacházíme například i ve Finsku, kde vytvářely doprovod starých epických příběhů. Podstatnou část repertoáru sboru tvoří lidové melodie buď z Finska anebo Bulharska - ale jsou tu i výjimky: následující píseň zkomponovala jedna ze severských členek ansámblu - a inspirovala se přitom vlivy z Bulharska.
Oporou kombinovaného finsko-balkánského ansámblu je specialistka na ženské sbory, profesorka Dora Hristova, která byla jednou z původních členek bulharského ansámblu známého pod francouzským názvem Le mystere de voix Bulgares.
V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Peperuda, Tsafti Mi Tsafti Bosilko, Maarojani, Läksin Minä Kesäyönä.
Nejposlouchanější
-
Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále. Příběh malého pikolíka, který jde za svým snem
-
Peter Benchley: Čelisti. Strhující souboj člověka se žralokem bílým
-
Jack Black: Nemáte šanci. Příběhy z amerického podsvětí
-
Jiří Hájíček, Zuzana Říhová, Karel Poláček a další. Venkovské povídky českých spisovatelů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
