Film jako užitečný a kreativní spojenec tance. Exkurz do San Francisco Dance Film Festivalu

Tanec je tedy médium i pro ty nejaktuálnější otázky současnosti – ať už se jedná o environmentální témata, sociální kohezi, rovnoprávnost menšin či občanskou společnost. Tanec jako přirozená lidská činnosti i jako exkluzivní virtuózní dovednost dokáže o těchto otázkách komunikovat beze slov, a přesto silně a přesvědčivě. Film je jeho užitečný a kreativní spojenec.

Sanfranciský tanečně filmový festival není ojedinělá událost. Festivaly prezentující filmy zaměřené na tanec se objevují po celém světě. Ale v Americe má tento druh filmového umění hlubokou tradici. Už v roce 1956 založila jistá Susan Braunová v New Yorku Dance Film Association. Zděšení, že na světě existuje všeho všudy několik sekund záznamu tance slavné Isadory Duncanové, s jejíž technikou se Braunová seznámila ve svých 33 letech, přispělo k jejímu celoživotnímu systematickému zájmu o taneční kinematografii. Dnes se i díky jejímu úsilí točí dokumenty o tanci, pořizují se kvalitní záznamy choreografií a bouřlivě se rozvíjí tzv. žánr dance for camera – tanec pro kameru. Dance for camera jsou krátké autonomní snímky, v nichž je pohyb a tanec hlavním vyjadřovacím prostředkem a choreograficky funguje i kamera a střih.

V této kategorii byly na festivalu v San Franciscu oceněny dva snímky – nizozemský film Sisters, režisérky Daphne Luckerové a choreografky Emmy Evelein, a o něco kratší americký About the Face režiséra Yorama Saviona a choreografa Drew Dollaze.

Sociální tematika v tanečních filmech

Programová ředitelka Greta Schoenberg vybírala se svými spolupracovníky do programu z 370 přihlášených filmů. Selekce představovala jednu část její práce, a ta druhá spočívala v kurátorském sestavení tematických bloků. Snímek Sisters, který pojednává o násilí na dětech, viděli diváci v bloku věnovanému ženám, a oceněný snímek About the Face perfektně zapadal do aktivistické kolekce Raising Voices, zaměřenému na rasovou diskriminaci, která je v USA stále velmi palčivým problémem.

San Francisco Dance Film Festival|foto: Reneff-Olson Productions

S velkým zájmem se setkaly dokumenty. Cena za ten nejlepší putovala do Francie, kde sídlí produkční společnost Lechinski, která natočila film o americkém streetovém tanečníkovi Lilu Buckovi. Film s názvem Lil Buck: Real Swan byl naprostým vrcholem festivalu, neboť premiéra proběhala za přítomnosti slavného protagonisty.

Romea a Julie v době klimatické krize

Festival byl zajímavý i tím, že se do kalifornské metropole sjeli autoři mnoha snímků a mohli tedy po projekci s publikem diskutovat a prozradit zajímavosti z natáčení. O tyto rozhovory byl velký zájem. Významnější projekce se odehrávaly v Lucas Film Building, což je kultovní místo spojené s mnoha velkými filmovými produkcemi, včetně Hvězdných válek. Tam se například objevilo na velkém plátně unikátní zpracování baletu Kenetha McMillana Romeo and Julie. Film v reálných kulisách, tedy uličkách, palácích, zahradách, za naprosto punkových podmínek natočili zakladatelé slavného britského tanečního tělesa BalletBoyz – Michel Nunn a William Trevitt, kdysi tanečníci Královského baletu. Film do svého nadcházejícího vánočního programu zařadila britská BBC.

Velký tématem k diskusi byly v San Franciscu i otázky klimatu. Například dokumentární film Dancing on the Icebergs byl filmem o filmu a umožnil nahlédnout do příprav a natáčení čtyřminutového dance for camera Antarctica: The First Dance. Režisérem krátkého filmu i dokumentu je novozélandský choreograf Corey Baker, který se rozhodl svými prostředky komunikovat ochranu Jižního pólu. V reportáži je rozhovor s tvůrci filmu Fram, který je natočen s podobnými intencemi, ale věnuje se Severním pólu.