Fantazie je ráj. Bavilo mě pustit ji na špacír, říká Miroslav Huptych. Jeho koláže zdobí ceněný opus J. A. Komenského
Neuměl malovat, ale cítil potřebu výtvarné seberealizace, kterou by vybalancoval psychicky náročnou práci s lidmi v krizové situaci. Dnes patří Miroslav Huptych mezi zkušené autory koláží, vyzdobil jimi i knihu Labyrint světa a ráj srdce, jež před týdnem získala cenu Magnesia Litera jako nakladatelský čin. Do Vizitky ho pozvala Markéta Kaňková.
Navrať se, odkud jsi přišel, do domu srdce svého, a zavři za sebou dveře. Věta z knihy Labyrint světa a ráj srdce od Jana Amose Komenského, kterou si Miroslav Huptych opakoval před sedmi lety v době vážné nemoci, se úzce pojí s písní Do nebes od Zuzany Navarové, již si vybral do vltavské Vizitky. Téma lidské konečnosti ho donutilo přehodnotit, co je na světě důležité, a práci na ilustracích pro tehdejší vydání Komenského Labyrintu bral jako autoterapii. Je totiž přesvědčený, že v srdci mají kořeny všechny nemoci. A že srdce se má léčit nadějí, láskou a vírou.
Miroslav Huptych je členem týmu nakladatelství Práh, který za nové, větší, doplněné a „dárkové“ balení knihy získal cenu Magnesia Litera za nakladatelský čin. Jak autor v rozhovoru řekl, doprovodit Komenského opus čtyřiapadesáti výpravnými kolážemi si už v minulosti velmi přál. „Před tím jsem ilustroval Máchův Máj, Babičku Boženy Němcové a Erbenovu Kytici. Pak už nic lepšího nebylo.“
Koláž umí mluvit
Miroslav Huptych je vystudovaný arteterapeut, bakalářský obor zakončil diplomovou prací o oborovém využití koláže. Tato technika je jeho celoživotní téma, věnuje se jí čtyřicet let a vyzdobil jí desítky knížek a stovky knižních obálek. Pomocí nůžek, photoshopu a archivů rytin a obrazů z 19. století tak vyřešil hendikep, že neumí kreslit.
Během let si sám vytvořil rozsáhlou databází nejrůznějších motivů – od poloh lidského těla až třeba po květiny – a ty ve svých ilustracích pečlivě kombinuje. Koláže vnímá jako pokračování básní, zároveň je ctil jako způsob, jak klientům, s nimiž se potkal jakožto terapeut například v Krizovém centru RIAPS, umožnit jednodušší popis problému. „Nejprve jsem jim nabízel malování, oni ale měli pocit, že to neumí a že se ve skupině ztrapní,” vzpomíná. „Tak mě napadlo, že by mohli vyrábět koláže. Dal jsem jim staré časopisy a nůžky a šlo to. Pak se divili, co všechno se v těch jejich kolážích dá najít.“
Čtěte také
Ačkoliv Huptych přiznává, že při ilustrátorské práci a přípravě nových koláží občas vykrádá sám sebe, během ilustrování Komenského Labyrintu světa a ráje srdce se pokoušel přijít s novými postupy. Pohrál si například s barvami koláží. V úvodu textu jsou tmavší, barvy rozkvétají spolu s prosvětlením děje. „Ráj srdce je barevný, nejkrásnější. Zároveň si ale uvědomuju, že je to iluze, a všechno končí rozpuštěním ve vesmíru,“ popisuje, jak přemýšlel nad dynamikou příběhu. „Nejvíc mě ale těší, že ty ilustrace mají rády děti, líbí se jim hledat si v nich postavy. Fantazie je zkrátka ráj a mě bavilo pustit ji na špacír.“
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Miroslav Huptych vypráví o psaní poezie, o tom, jak vznikají jeho aforismy, o pětiletém psychoterapeutickém výcviku i o zkušenostech z arteterapeutické praxe.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
