Excalibur - muzikál k nepřečkání?

Je znát, že jim šlo o víc než o efektní show. Ale snažili se toho do jednoho večera vměstnat až příliš mnoho. Keltský bůh Merlin stvoří svět a roztočí tak shakespearovské kolo dějin, které se mu ovšem vymkne z rukou. Šťastný svět má přijít s králem Artušem - jenže i s láskou přichází zlo: Ginerva je Artušovi nevěrná. Epické pásmo, v němž se bojuje o moc i čest, v němž se miluje i zrazuje, s odstupem komentují Merlin a Moravan. Komentáře i písňové texty jsou literárně na úrovni - žádné primitivní rýmovánky či pseduofilozofování. Také Michal Pavlíček přišel s rozmanitějším hudebním slovníkem, nežli je ten Svobody, Ledeckého či Davida: účelně namíchal směs z nejrůznějších stylů, od diskotékových rytmů sentimentální písně s doprovodem klavíru a smyčců, rockovou baladu, co připomene Pražský výběr, až k technu a k hudebnímu podkresu. Nápaditá čísla i dosti balastu.

Muzikál Excalibur v divadle Ta Fantastika|foto: muzikalexcalibur.cz

Jestliže mi představení připadalo nekonečné a ubíjející, přičítám to tentokrát spíše realizaci díla. Počínaje tím, že v decibelech leckde zaniká text. Ale především: Excalibur chce býti dramatickým dílem, tedy počítá s jistými hereckými dispozicemi představitelů. Klíčové jsou postavy Merlina a Morgny - viděla jsem Micheala Kocába a Michaelu Zemánkovou, on byl ponejvíce udiveným, pasivním komentátorem, ona svůdnou, pobavenou provokatérkou, obé brzy působilo stereotypně. I další postavy vycházejí převážně jednostranně: rozevlátý romantický hrdina Kamil Střihavka (Artuš), rozčertěný zloduch Vilém Čok (Mordred) atd. Snad s výjimkou niterně zpívající Lucie Bílé interpreti zcela podléhají pěveckým manýrám, smysl slov se ztrácí za předváděním (často chraplavého) hlasu. O mluvení ani nemluvě - buď naivní romantická deklamace, nebo vzteklý křik. Nenadělal s tím nic ani Vladimír Morávek - a možná nechtěl. Morávkova poetika je zřetelná v symbolických obrazech: na dvacet kočiček rozesetých po jevišti, dlouhovlasá holčička s černými křídly, klubíčko vlny přivádějící Ginervu atd. Byl tentokrát velmi střízlivý v efektech - důraz na herce a jeho gesto v nezastavěném prostoru se však ukázal nevýhodný.

Vilém Čok|foto: muzikalexcalibur.cz

Excalibur asi opravu patří k tomu lepšímu, co u nás v posledních letech v muzikálu vzniklo (ona ta laťka není zas tak vysoko) - nicméně z jeho realizace v divadle Ta Fantastika to není tak snadné poznat.