Evropu nejvíce oslabuje nedostatek odvahy a malomyslnost, říká Bernard-Henri Lévy

Bernard-Henri Lévy
Bernard-Henri Lévy

Praha se stala jednou ze zastávek velkého evropského turné předního francouzského spisovatele a filozofa Bernarda - Henri Lévyho, který v metropoli představil svou „one man show“ o hledání Evropy. Varoval v ní před nárůstem populizmu a zamýšlel se nad její současnou podobou i budoucností.

Aktuálním otázkám světa politiky se Lévy věnuje rovněž ve své nové knize „Říše a pět králů“, kterou paralelně s návštěvou známého intelektuála v Praze vydalo v českém překladu Nakladatelství Host. O své vize a dokonce i možný recept na to, jak by se Evropané mohli zbavit pachutě z vyčerpání či spíše rozčarování se Bernard-Henri Lévy podělil v rozhovoru se Zitou Senkovou, spolupracovnicí Mozaiky.

Říše a pět králů

V nové knize Říše a pět Králů, která má čerstvý český překlad, sledujete zmenšování vlivu západních demokracií na světové dění. Po staletí budovaná euroamerická Říše podle vás zaniká a o její ruiny se začíná prát pět agresivních Králů: Rusko, Čína, Saúdská Arábie, Írán a Turecko. Čím zdůvodňujete svá tvrzení?

Situace je jasná. Amerika je traumatizovaná válkou v Iráku, její prezident Donald Trump už nevěří v americké hodnoty, už nevěří v Ameriku jako „shining city up on the hill“. Konzervativní většina navazuje na to nejhorší heslo třicátých let – Amerika first. Spojené státy tedy ustupují z pozice, kterou na světové scéně zastávaly. Tento ústup ostatně začal již před nějakou dobou, určitým způsobem má patrně původ v éře prezidenta Obamy a jeho postoji k intervenci v Sýrii. A protože vakuum není přirozené, volné místo, které po sobě Amerika zanechala, obsadily jiné síly – Muslimské bratrstvo, Turecko, Čína, znovuobnovená Perská říše a samozřejmě Rusko.

Proč nechytili jednoho z největších masových vrahů Josefa Mengeleho? Málo hledali, říká francouzský prozaik Olivier Guez

Olivier Guez

Jak je možné, že neblaze proslulý osvětimský lékař Josef Mengele po třicet let unikal spravedlnosti? Jak to, že se agentům, kteří nacisty stopovali, nepodařilo Mengeleho dopadnout? I to jsou otázky, které v románu Zmizení Josefa Mengeleho klade francouzský prozaik Olivier Guez.

V nedávném manifestu na obranu starého kontinentu, který podepsala třicítka intelektuálů, jste napsal, že Evropa je v ohrožení, dokonce že kolabuje. Nepovažujete to za příliš pesimistické, ba až apokalyptické vidění? Nebo je to podle vás realistické zhodnocení situace?

Na manifest, který se mnou podepsalo 29 největších světových spisovatelů, jsem velmi hrdý. Je to projev lidí dobré vůle. Všichni hledají určitou evropskou kulturu, která pro mne spočívá právě v tomto manifestu. Protnuly se v něm totiž cesty třiceti evropských spisovatelů. Oni vědí, že v Evropě je za pět minut dvanáct – to je ten pesimismus. Ale ještě nám pět minut zbývá, což lze vnímat optimisticky. Manifest podepsal například Milan Kundera, kterého považuji za největšího českého spisovatele – a on je stále českým spisovatelem. Česká republika, tak jak ji mám rád, jak ji vidím v představách, má dva duchovní otce – Václava Havla a Milana Kunderu. Vím, že jejich vztah byl složitý, a vím, že Češi mají tendenci stavět je proti sobě, ale pro mě byli jako dvojčata. A mně se ta jejich spřízněnost líbí. Účast Kundery, to je něco úžasného. Ptáte-li se, jestli existuje dost intelektuálů, kteří by se mohli mobilizovat tak jako my – možná ne. Možná jsou příliš individualističtí nebo snad cyničtí, možná příliš optimističtí. Možná věří, že Evropa to zvládne sama a že není třeba si komplikovat život…nevím. Někdy mívám každopádně pocit, že nás tolik není. Jindy mám ale pocit zcela opačný.

Česká republika má dva duchovní otce – Václava Havla a Milana Kunderu.
Bernard-Henri Lévy

Čtěte takéKarafiáty a samet. Výstava hledá paralely mezi převraty v Portugalsku a Československu

Podle vás musí být Unie více politická, více sociální, musí se lépe starat o ty, kdo nic nemají a kdo jsou v nouzi. Vaše představa spočívá v uspořádání celoevropského referenda s cílem zvolit si vedoucího představitele celé Evropy. Kdyby existoval někdo, s kým by se občané mohli identifikovat, byla by situace v EU lepší. Koncem přelomového roku 1989 jste strávil několik měsíců v zemích střední a východní Evropy včetně tehdejšího Československa. Své zkušenosti a zážitky, například naši touhu po svobodě jste popsal v textu „Ve vagónech svobody“. Je podle vás lidstvo schopno poučit se z historie?

Že se lidé nikdy nepoučí, to je pravda. Je ovšem možné nastavit určitou rovnováhu sil. Dělat politiku je něco jako hrát wrestling, jako zápasit, a jednotliví hráči bojují o převahu. Co se týče antisemitismu: Já jsem Žid a k židovství se hrdě hlásím. Antisemitismus nikdy nevymizí, nelze jej vymýtit. Lze ho držet na uzdě. Pak tu sice pořád bude, jako spící hrozba, ale alespoň bude pod kontrolou. V jednu chvíli samozřejmě může v pomyslném měření sil získat převahu.

Pomohl zvolený font vyhrát Obamovi volby? Kniha Ten můj font provází čtenáře světem písma

Ten můj font, Simon Garfield

Jak to, že dnes lidé na celém světe mohou používat více než 100 tisíc fontů? Potřebujeme jich vůbec tolik? Co o nás vypovídá výběr písma, kterým v elektronickém světě komunikujeme? A jak to, že zvolené písmo v prezidentské kampani pomohlo Baracku Obamovi vyhrát prezidentské volby? To všechno se čtenáři mohou dočíst v knize Ten můj font.

Co Evropu nejvíce oslabuje, polarizuje?

Evropu nejvíce oslabuje nedostatek odvahy. Malomyslnost. To, co Edmund Husserl v roce 1935 nazval „popelem velké únavy”. V evropském vědomí panuje únava, vyčerpání. Všichni Evropané cítí v ústech pachuť popela velké únavy, a ten musíme vyplivnout. A o to se snažím. Kdo je unavený debatami, může číst knihy. Na tuto únavu předepisuji Václava Havla a Milana Kunderu. Smát se s Milanem Kunderou a Václavem Havlem pomáhá. Václav Havel ráno, Milan Kundera večer, a bude vám líp. Nejen v České republice, nýbrž také ve Francii.