Karafiáty a samet. Výstava hledá paralely mezi převraty v Portugalsku a Československu
Portugalci a Češi mají - i když jejich malé země leží na různých místech Evropy - v lecčems podobnou zkušenost. Oba státy prošly obdobím diktatury - Portugalsko pravicovou fašistickou diktaturou generála Antonia Salazara, Československo totalitní diktaturou komunistickou. A obě mají zkušenost s pokojnou revolucí. Ta portugalská z 25. dubna 1974 dostala název karafiátová, ta naše z listopadu 1989 název sametová.
Čtěte takéBaroko, secese i Pragerův brutalismus. Pražský Smíchov jako výsledek urbanistické improvizace
A tyto historické události tvoří rámec výstavy „Karafiáty a samet / Umění a revoluce v Portugalsku a Československu (1968-1974-1989)", kterou jako vůbec první výstavu portugalského umění u nás otevřela ve druhém patře Městské knihovny Galerie hlavního města Prahy.
Výstavu, která konfrontuje díla československých a portugalských uměleckých osobností, jež reagovaly na totalitní režimy a měly zásadní vliv na formování současného umění obou zemí, připravila kurátorka Sandra Baborovská společně se svou portugalskou přítelkyní Adelaidou Ginga, kurátorkou Musea Nacional contemporanea do Chiado v Lisabonu.
„K výstavě mě přivedlo naše dlouholeté přátelství, které se vyvinulo v odbornou přípravu projektu, který se zabývá dvěma poklidnými revolucemi. Ty můžeme v mnohém spojit a hledat v nich nejen určité paralely, ale zejména kontrasty v symbolech, které jednotlivé revoluce nesou. Karafiátová revoluce nese symbol karafiátu, který byl u nás spojen s komunismem. Dalšími symboly v Portugalsku jsou srp a kladivo, což v nás přirozeně vzbuzuje hrůzu," říká o genezi čtyřleté badatelské spolupráci Sandra Baborovská.
Výstavu si návštěvníci můžou ve výstavních prostorách Galerie hlavního města Prahy prohlédnout až do 29. září.
Nejposlouchanější
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Michel Houellebecq: Mapa a území. Příběh fotografa, který hledá nové způsoby uměleckého vyjádření
-
Frank Bertrand: Poslední noc Tennessee Williamse. Bilanční monolog stárnoucího umělce
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
