Entre Pasos: No Tráfico

Taneční divadlo Entre Pasos, které od roku 2005 tvoří Češka Pavlína Černá a Kubánec Alexeider Abad Gonzalez, se pro svůj nový projekt s názvem No Tráfico rozrostlo o další dva tanečníky: Rumunku Ancu Humu a Alžířana Sofiana Labbaniho. Vznikla tak zajímavá čtveřice, jejíž taneční i herecké výkony působí kompaktně. Oba hostující členy si ostatně Černá s Gonzálezem vybrali právě pro jejich charakteristický výraz na scéně.

Inspiračním zdrojem k představení No Tráfico byl kubánský film Čekací listina režiséra Juana Carlose Tabíi, z jehož tvorby u nás známe především mezinárodně úspěšný snímek Jahody a čokoláda. Stejně jako v Čekací listině je i v No Tráfico místem děje zastávka autobusu, na které se sejdou sobě naprosto neznámí lidé. Autobus má zpoždění a čas začne plynout jiným tempem. Lidé se navzájem poznávají, navazují vztahy, hrají si, zkrátka komunikují. A to přes jazykové i povahové bariéry. Nakonec po nenadálém společném dobrodružství konečně nastupují do opožděného autobusu a odjíždějí.

Scéně po celou dobu dominuje zmiňovaná autobusová zastávka, opatřená kolečky, díky čemuž se chvílemi stává jakýmsi pátým tanečníkem. Zároveň tento prvek funguje jako promítací plátno. Součástí projektu jsou tři videa. První je natočeno na Kubě a jeho hlavním aktérem je Alexeider, druhé se odehrává patrně v některé evropské zemi a třetí zachycuje shon asijské metropole. Jde vlastně o tři nesourodé krátké filmy, z nichž první působí až příliš turisticky - Alexeiderova pouliční performance je velmi nesmělá, druhý film naopak stojí na zachycení pouliční pohybové akce a je z celé trojice nejzdařilejší. A konečně třetí snímek bychom nejspíše zařadili do oblasti videoartu, i když už hodně tradičního.

Zdá se mi, jako by No Tráficko potřebovalo dramaturgicky doladit. Občas se ztratí nit, občas jistota,občas kontakt s divákem. Entre Pasos upustili - doufám, že nikoli nechtěně - od pohybového gagu, který tolik potěšil publikum v předchozích projektech, tedy ve Zvucích jednoho snu a v Podobné písničce. Snad je jen potřeba celé dílo více ohrát, usadit. Snad i některé pasáže pohybově dotáhnout. Potenciál celé čtveřice je nemalý, což je patrné v podstatě ze všech skupinových tanečních pasáží, ale většinou i v duetech. Také původní nápad je dostatečně nosný. Doufejme, že v budoucnu se Entre Pasos zalesknou, jak jsme u nich zvyklí. A třeba i v malinko vylepšeném No Tráfico. Taneční umění je umění živé, tak proč už narozené dítě trochu nevychovat?