Elfriede Jelineková: Jackie

Nebojte se Elfriede Jelinekové, chtělo by se říct po zhlédnutí inscenace její hry Jackie v pražském Divadla na Prádle. Nepříliš rozsáhlý text Jackie je čtvrtou částí pětidílného cyklu Smrt a dívka, který rakouská nositelka Nobelovy ceny Elfriede Jelineková vydala v roce 2003. Původně jde o monolog politické a kulturní ikony šedesátých let Jackie Kennedyové-Onassisové, manželky presidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho a po jeho vraždě manželky řeckého rejdaře, miliardáře Onassise. Text analyzuje formou jakési osobní zpovědi či deníku dobu šedesátých let a život Jackie Kannedyové. Je psán tak trochu jako magazínová soap operu, tedy jako kýčovitá, "mýdlová opera", kde city a osobní dramata jsou překryty komentáři o barvě šatů, typech účesů a mileneckých vztazích. Divák sleduje jakýsi mediální seriál jednoho atraktivního života. Poprvé zachytí Jakcie Kennedyovou při jejím prvním setkání s Johnem Kennedym, kdy zpovídala svého budoucího muže jako reportérka módního ženského časopisu. A vlastně i pak se Kennedyová vyjadřuje stále stejným jazykem a myšlenkami, byť její život nabírá zcela jiných, zdánlivě hlubších a jistě dramatičtějších podob. Velká část je věnovaná atentátu na Kennedyho, který je v inscenaci mnohokrát opakovaně promítán z dokumentárních záběrů. A život jde dál. Jackie se vdá za řeckého rejdaře Onassise a po jeho smrti se stává šéfovou literárního nakladatelství. To vše jako by sama ironicky a s nadhledem komentuje. Samu sebe vidí jako "otrokyni" módy, jako tu, za niž více než slova promlouvají šaty.

Právo to zajímalo autorku Elfriede Jelinekovou, jež je známa krutými analýzami jazyka a jeho podob. A toho s velkým výtvarným účinkem využil i kostýmní scénograf Tomáš Bambušek, který tři herečky - Lucii Roznětínskou, Barboru Andělovou a Jindřišku Křivánkovou - představující Jackie Kennedyovou oblékl do lesklých, umělohmotných kostýmků, které vytvořil z velkých barevných umělohmotných pytlů spojených jen lepicími páskami. Zironizoval tak jak samu osobnost Kennedyové, tak vystihl bizarní a bláznivá šedesátá léta, jichž je Kennedyová dodnes jedním ze symbolů. Režisér David Czesany rozdělil původní monologický text mezi tři zmíněné herečky. Ty tak mají daleko větší možnost divadelně komentovat a rozehrávat aktuální dění a situace, než kdyby celek ztvárnila jediná herečka. Vzájemně se doplňují, komentují děje a činy z pohledu Kennedyové a dokonce se i samy k nim vyjadřují. Ke konci se na jevišti malé kavárny Divadla Na Prádle, kde se inscenace hraje, objeví ještě čtvrtá herečka - Lucie Ferenzová - v roli Marylin Monroe, hlavní sokyně Kennedyové. A toto kvarteto inscenaci tak trochu jako freejazzovou skladbu dohraje. Co je ale na inscenaci hlavní: divák se díky všem čtyřem herečkám náramně baví. Vedle toho je oslovován přesnými daty a dokumentárními záběry. Život Kannedeyové je nahlížen z mnoha úhlů, zrovna tak jako doba, ve které žila. Zkrátka nepřichází ani původní text a idea Elfriede Jelinekové. Její hlavní přínos pro světové drama tkví v práci s jazykem, s textem jako ústřední dramatickou hodnotou. A to režisér Czesany ve své inscenaci zachoval. Skrze silnou ironii a grotesknost stále prosvítá škleb autorky nad povrchností jazyka a jeho zacházení s ním, jež vede k banalizaci uvažování, jednání, k banalizaci života jako takového.

Inscenace Jackie v Divadle Na Prádle zkrátka diváky svou formou a hereckými výkony do svých "sítí" vtáhne, faktografií zaujme a jazykovými prostředky strhne. Jde zatím o divadelně nejpřístupnější a současně autorku plně respektující zpracování jakéhokoli textu Elfriede Jelinekové u nás. A nabízí i dalším inscenátorům klíč, kterým by její hry mohli českým divákům zpřístupnit.