Elektronicko-psychedelická instituce Tangerine Dream přijíždí do Prahy

Tangerine Dream
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tangerine Dream

Kapela Tangerine Dream brzy oslaví 50 let od vydání své první desky. Kapelník Thorsten Quaeschning v rozhovoru pro ArtCafé mluví o fungování kapely, která přežila i smrt svého lídra a zakladatele.

Tangerine Dream jsou vpravdě legendární skupinou, kterou svérázný Němec Edgar Froese založil v roce 1967. Velmi brzy kolem sebe shromáždil muzikanty, kteří stejně jako on, propadli výzvám nových elektronických nástrojů. Jejich psychedelické cítění vyslalo hudbu v první polovině 70. Let na dlouhé vesmírné výlety. Jsou právem považováni nejen za průkopníky tzv. berlínské školy elektroniky, ale jedním z nejvlivnějších elektronických jmen vůbec. Vždyť s úctou k jejich hudbě vzhlíží například celá progresivně rocková scéna v čele se Stevem Wilsonem a jeho Porcupine Tree, ale také členové německých Rammstein nebo téměř kompletní aktuální elektronická a ambientní scéna.

Tangerine Dream, 1974

Řadami kapely prošlo během pěti dekád více než čtyřicet muzikantů, kteří během let ohýbali hudbu Tangerine Dream tu přehledněji popovým směrem, jindy implementovali do primárně instrumentální hudby skupiny vokály nebo řadu akustických instrumentů.

Kapela natočila během své kariéry více než 150 alb, byla několikrát navržena na cenu Grammy a odehrála stovky koncertů. Funguje i po smrti zakladatele Edgara Froeseho, který si vysloveně přál, aby skupina pokračovala i po jeho skonu. Současnou sestavu Tangerine Dream tvoří Thorsten Quaeschning, Hoshiko Yamane a Ulrich Schnauss. Rozhovor s trojicí vám přinášíme u příležitosti koncertu kapely, která se představí ve středu 23. října v pražském Roxy. V rozhovoru kapelník Thorsten Quaeschning mluví o vztahu Froeseho k mladším spoluhráčům, fungování kapely po jeho smrti i o tom, jak je v hudbě kapely důležitá improvizace.

V rozhovorech často opravuješ novináře, že nejsi šéf kapely, ale kapelník Tangerine Dream. Jaký je mezi těmito termíny rozdíl?

Když jsem byl kapelníkem jmenován, byla v kapele ještě zcela jiná situace. V Tangerine Dream hrála řada spoluhráčů s akustickými instrumenty. Rozepisoval jsem party pro jednotlivé muzikanty, staral se o click tracky (zvukové stopy pro muzikanty, které jsou jakousi moderní obdobou metronomu a dirigenta v jednom - používají se pro synchronizaci zvukových stop, někdy i pro synchronizaci s vizuály nebo světelnými efekty – pozn. autora), aranžoval jsem skladby do studia i na koncerty a tak dále.

Prozraď mi víc o tvé spolupráci s Edgarem. Měla díky generačnímu rozdílu spíš podobu vztahu otce a syna?

Edgar byl prototypem šéfa. Věděl přesně, co by měl každý v kapele dělat, jakou má v soukolí pozici. Měl jasnou představu, do čeho bychom se jako kapela neměli pouštět.

02427927.jpeg

Takže ano, byl to mix tahouna kapely, šéfa a ano, i otce vzhledem k tomu, že byl o více než 30 let starší než zbytek členů kapely. Já navíc v prvních letech fungování v Tangerine Dream žil v jeho domě vždy více než polovinu roku, takže jsme spolu strávili hromadu času. Ve svém domě ve Vídni měl vybudována dvě studia, která spolu sousedila, to znamená, že jsme mohli neomezeně pracovat. Edgar byl výborným učitelem. Dokázal velmi přesně pojmenovat, o co mu v hudbě jde. Jaké techniky chce k dosažení výsledku použít. Učitel a mistr, to byl asi nejpřesnější popis jeho působení.

Bohužel, Edgar v lednu 2015 náhle zemřel. Mnoho fanoušků mělo za to, že toto je konec Tangerine Dream. K tomu ale nedošlo. Kdo rozhodl, že kapela bude po smrti otce zakladatele pokračovat?

Nebyl jsem v pozici, abych o této věci rozhodoval. Naštěstí. Edgar počítal se všemi možnými scénáři, které mohly během fungování kapely nastat. A v případě, že by on zemřel, měl už dávno jasno o tom, že kapela by měla dál pokračovat. To bylo jeho rozhodnutí.

Improvizace byla důležitou součástí koncertů Tangerine Dream, zejména v 70. a 80. letech. Jak důležitá je pro kapelu v současnosti?

Teď je velmi důležitá. Každý koncept Tangerine Dream musí projít fáze živé session. To neznamená neřízené improvizování, ale živé testování připravených nápadů. Já tomu říkám okamžité komponování, kdy na závěr, který může mít třicet minut, ale třeba i dvě hodiny, dochází k čiré improvizaci na dané téma. Tak tomu bylo i našich posledních session s Edgarem na podzim 2014, když jsme v Austrálii doprovázeli film Sorcerer, ke kterému jsme v roce 1977 napsali originální soundtrack. Ten film je samozřejmě delší než hudba, kterou jsme pro něj napsali, a tak jsme museli hodně improvizovat, abychom se stopáží vyrovnali obrazové předloze.

A právě mix původních nápadů ze 70. let, volných sekvencerových linek a okamžitých melodických nápadů, je dobrý mix, který dokáže akceptovat kouzlo okamžiku i prostředí, ve kterém je hudba prezentována. Takže abych se vrátil na začátek, dekompozice původních nápadů a volná improvizace je důležitou součástí současného zvuku Tangerine Dream!

Jak jde improvizovat na koncertech, když máte pro jednotlivé písničky připraveny projekce a světelné efekty?

Vše je mnohem složitější než v sedmdesátých nebo osmdesátých letech. VJové a lidé obsluhující světlo to mají pěkně těžké, protože musí reagovat na naše momentální rozpoložení na pódiu. Jednou se totiž pěkně rozjedeme, podruhé z různých důvodů zůstaneme u základní kostry písničky.

Pokaždé ale máme jasně danou zádní kostru skladby a zbytek pak má volnou formu nejen po hudební, ale i vizuální stránce. Proto už léta spolupracujeme s trojicí vizuálních umělců, a tak tvoříme ve výsledku šestičlenný celek. Tři muzikanti na pódiu, tři pak na druhé straně koncertního prostoru, většinou v prostoru určeného pro zvukaře. Nejsme povahou žádní baviči, kteří by pumpovali atmosféru koncertu z pódia. I z toho důvodu je pro nás silná vizuální stránka koncertů velmi důležitá.

Jaké jsou tvé a kapelní plány do budoucna?

Před námi je turné, které začíná příští týden v Praze. Po jeho skončení máme dva až tři měsíce na to, abychom dokončili nové řadové album Tangerine Dream a zase se vrhneme na koncertování. Poté bychom chtěli ve studiové podobě zachytit nově upravené skladby z historie kapely, které jsme v poslední době hráli na koncertech. To bude obsah pátého dílu The Sessions série a na to naváže zase několik koncertů. To myslím je dost práce na celý příští rok 2020, že? A ještě jsem zapomněl, že jsem s kvartetem muzikantů natočil sólové album, které ale zatím nespatřilo světlo světa. Je připravené, ale pokud na něj nenaváže podpora ve formě koncertů, pak nemá smysl desku vydávat. Teď ale netuším, kam se tato aktivita do kalendáře příští roku vejde.

TANGERINE DREAM (DE) vystoupí 23. 10. 2019 od 19:00 v pražském klubu Roxy,
Více informací a vstupenky naleznete na webu klubu.

Poslechněte si v záznamu z pořadu ArtCafé celý rozhovor s Tangerine Dream, kde se bavíme o spolupráci kapely s hostujícími muzikanty, o nové generaci elektronických muzikantů těžící z hudebního odkazu 70. a 80. let anebo jaké mají současní členové roli v kapele.

Spustit audio

Související