Ekonomická krize dala španělské kinematografii druhý dech

6. březen 2019

Španělé rádi chodí na humánní komedie, kde vystupují děti nebo nějaká marginalizovaná skupina, v Peru zase natočili první film v ajmarštině, říká filmový teoretik David Čeněk.

Přehlídka, která před 14 lety začínala na pražské FAMU, si postupně vybudovala stálou pozici v nabitém festivalovém kalendáři v Praze i dalších městech. Dramaturgický výběr letošního ročníku, který proběhl od 19. do 26. února, shodou okolností odráží výsledky předávání španělských filmových cen Goya, i když ve chvíli, kdy se ceny vyhlašují, jde už festivalový katalog do tisku. „Kdo cenu Goya dostane, můžu při výběru filmů pouze předpokládat,“ vysvětluje filmový historik a dramaturg festivalu David Čeněk, „i když jsou výroční španělské filmové ceny trochu průhledné, neboť to většinou vyhraje nejnavštěvovanější film, což nemusí být nutně film nejvíce ceněný španělskou odbornou kritikou.“ 

Mechanismy korupce v Království

Španělská filmová nabídka je podle Davida Čeňka velmi rozmanitá: „Jsou tam jak zábavné žánrové filmy, které diváka potěší, tak filmy, které ho nutí přemýšlet a nabízí jiný pohled na nejožehavější současná témata. Z hlediska regionů lze navíc mluvit o andaluském, katalánském, valencijském nebo baskickém filmu, který je v posledních 10 letech plný nových talentů.“

Z filmu Šampióni (Campeones)

Festival zahájil film Šampioni, který je podle Čeňka typický nejen svým žánrem: „Je to komedie, která jako mnohovrstevnatý žánr existuje ve španělské kinematografii už od jejích počátků. Španělé chodí rádi na humánní komedie, v nichž vystupují děti nebo nějaká marginalizovaná skupina, kterou v tomto případě představují mentálně postižení, co hrají basketbal.“ Zároveň jde o nejnavštěvovanější film loňského roku ve Španělsku, tedy v zemi, ve které vzniká kolem 200 filmů ročně. Ceny Goya posbíral také film Království režiséra Rodriga Sorogoyena, od něhož na festivalu běžel už film Stockholm

Království je politický thriller, který v podstatě odkrývá mechanismy fungování politické korupce v jedné straně. Týká se to sice Španělska, ale je to velmi dobře přenositelné i na české nebo jiné prostředí,“ dodává David Čeněk, podle kterého jde o chladnou klinickou studii toho, jakým způsobem si vládnoucí vrstvy předávají moc a jak je to zároveň veřejně prezentováno v médiích.

Kinematografie Incké říše

Každý rok dostává na festivalu prostor také některá ze zemí hispanofonní Latinské Ameriky. Letos padla volba na Peru, kde první filmy vznikly už kolem roku 1897. „V 50. letech se tam ale za deset let natočil jen jediný celovečerní film, a pak se dvacet let natáčely jen dokumenty nebo krátkometrážní filmy,“ ilustruje David Čeněk nevyrovnanost peruánské filmové produkce. Díky Peruánské ambasádě v Praze se letos podařilo vybrat snímky, na něž v Peru, kde se v současnosti točí kolem 8 filmů ročně, skutečně chodí lidé do kina.

Filmy jako Wiñaypacha, což je první film, který byl natočen v indiánském jazyce ajmarštině, Chicama, nebo Tři ženy, tři osudy podle Davida Čeňka nemoralizují, ani se nesnaží rozkrýt nějaký problém a jeho řešení, spíše reflektují podstatu regionálního indiánského života a jeho filozofii. Zároveň jsou často velmi lyrické a kontemplativní, neboť „lyrika je tam propojena s přírodou, která určuje, co lidé dělají, jak se chovají a jaký je rytmus jejich života,“ dodává Čeněk.

Zákon Miró a španělský machismus

Institut Cervantes letos znovu připravil další tradiční sekci festivalu věnovanou významným osobám spojeným se španělsky mluveným filmem.

Režisérka Pilar Miró při natáčení filmu Gary Coopere, jenž jsi na nebesích

Po loňské poctě herečce a zpěvačce Aně Belén je letošní retrospektiva věnována zásadní postavě španělské kinematografie, filmové a divadelní režisérce a herečce Pilar Miró. Podle dramaturga festivalu Miró natáčela tematicky významná psychologická dramata o vztahu žen a mužů na pozadí machismu zakořeněného ve španělské společnosti. „Je také důležité, že byla od roku 1982 ředitelkou odboru španělské kinematografie, což byla doba, v níž Španělsko dokončilo svůj přechod k demokracii. Zároveň prosadila zákon o kinematografii, který je dodnes označován jako zákon Miró. Díky němů mohl například Pedro Almodóvar vystoupit z undergroundu a pouštět své první filmy v kinech,“ uzavírá David Čeněk.

Poslechněte si celé ArtCafé, ve kterém kromě dalších zajímavostí z festivalu La Película zazněly naživo písně rokycanské skupiny Manon meurt, kterou si do studia pozval hudební dramaturg Václav Havelka.

autor: Tomáš Pivoda
Spustit audio

Související