E. T. A. Hoffmann: Don Juan a další fantastické povídky

Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann, tak zní celé jméno německého spisovatele (ale také skladatele, dirigenta, významného hudebního recenzenta, malíře, karikaturisty a právníka) přelomu 18. a 19. století, jež je na obálkách knih obvykle uváděn jako E. T. A. Hoffmann. Zkratku před svým jménem začal autor používat pravděpodobně roku 1813 a tvrdil, že oním „A“ (počátečním písmenem jména Amadeus) vzdává čest svému oblíbenci Mozartovi.

Hoffmannův život byl bohatý na nejrůznější odbočky. Poté, co vystudoval gymnázium ve svém rodném městě Královci (Königsbergu) v tehdejším Východním Prusku, vrhl se na studia práv na tamní univerzitě. Hned v několika městech pak pracoval jako úředník, až se usadil v oblasti dnešního Polska, odkud byl v roce 1805 vypovězen jako špión pruského krále. Odcestoval tedy do Berlína, kde se věnoval umění.

Svou literární tvorbou se řadí k pozdním romantikům. Psal romány a novely, nejúspěšnější byl však v povídkové tvorbě a dokonce bývá považován i za jednoho ze zakladatelů tajemných, fantastických povídek. Hoffmannovi osamělí hrdinové jsou konfrontování se silami, které nemohou ovlivnit. Ocitají se ve světě stínů a mžiků, jejichž logika jim nebude nikdy vysvětlena. Hororově tajemné prózy s prvky společenské kritiky inspirovaly nemálo dalších spisovatelů, patřil mezi ně i Franz Kafka.

Na vltavských rozhlasových vlnách tento týden obživnou atmosférické příběhy Don Juan, Slečna ze Scudéry, Zlatý kořenáč, Příběh se ztraceným zrcadlovým obrazem a Cyprianovo vyprávění.