Džínoviny Františka Matouška

03641859.jpeg

Svá umělecká díla provádí na zcela specifickém materiálu – na starých obnošených džínách. Vytrháváním jednotlivých nití a následným domalováváním na nich vytváří nezaměnitelné portréty i krajiny, které tímto způsobem nikdo jiný nedělá.

Ten den si pamatuje naprosto přesně; bylo to v roce 1995. Bydlel tenkrát s manželkou v podnájmu na Žižkově, seděl u okna a najednou ho to napadlo – co kdyby namísto plátna začal pro své obrazy používat džínovinu? “Nevím, jak člověka napadají nápady, nejspíš mě ho vnuknul Bůh,” soudí výtvarník, který v roce 1999 absolvoval Akademii výtvarných umění. Ten nápad byl velice konkrétní – pokusit se do džínoviny vypárat podle fotografie portrét dítěte, které hrálo po boku Geraldiny Chaplin ve filmu Dům uprostřed Madridu slavného španělského režiséra Carlose Saury. Byl to jen malý obrázek – přesto výtvarník dodnes velmi lituje, že se ztratil.

Vytvořil ho na své vlastní vyřazené džíny, kterým on ovšem říká rifle; koneckonců je ročník 1967. A jako pro většinu lidí jeho generace byly džíny víc než jen kalhoty. “Vyrůstal jsem v neblahé době totalitního socialistického režimu, takže jsem stejně, jako všichni moji vrstevníci, toužil po zakázaném ovoci, které zde nebylo dostupné – ať již to byla západní hudba nebo literatura, tak především rifle. Ty nejenom, že nebyly dostupné, ale bylo zakázané je nosit třeba do školy. Takže když někdo měl rifle, tak byl pan někdo – to byl zkrátka kus Ameriky, ke které jsem já osobně strašně vzhlížel,” vzpomíná na dětství a dobu dospívání rodák z Boskovic, který si přesně vybavuje moment, kdy své první rifle dostal: “Přivezl mi je strýc, který byl tak trochu spolčený s komunistickým režimem, takže měl na rozdíl ode mě přístup k bonům. Nebylo to moc čisté, takže jsem z toho nebyl zas tak moc nadšený, ale přece jen to byly moje první rifle.”

Dnes se sháněním džínoviny žádné problémy nejsou. “Nejčastěji pracuji s obnošenými riflemi ze second handu – v těchto případech už o tom, co bych na nich chtěl vytvořit, mám určitou představu, podle níž si vybírám konkrétní rifle, ale na druhou stranu strašně vítám, když mě někdo přinese svoje vlastní odrbané kalhoty,” říká výtvarník František Matoušek, který jen lituje, že zas tak často mu přátelé své vysloužilé džíny nenosí. Což je škoda zejména vzhledem k tomu, že dnes už většina módních návrhářů vytváří nejrůzněji proděravěné či pomalované džíny. Ale jak říká pravdivé přísloví – když dva dělají totéž, není totéž. Vytvořit na staré džínovině postupným vytrháváním jednotlivých nití konkrétní portrét není jen technikou vysoce svébytnou, ale i poměrně pracnou. “Na obrazech větších formátů kolem 180 x 300 centimetrů pracuji tak dva měsíce,” říká František Matoušek, který však vzápětí dodává: “Pracnost však rozhodně neberu jako nějakou hodnotu. Naopak – čím pracnější, tím lépe. Alespoň je to větší řehole.”

Svou džínovou tvorbu zahájil František Matoušek čistě vytrhávanými obrazy na světlejší, tedy vnitřní straně džín. Prvními motivy byly hvězdy československé pop music jako Karel Gott a Helena Vondráčková na straně jedné, na druhé pak západní kapely jako Kiss či Rolling Stones. “Ty první jsem vytvářel s antipatií, ty druhé zcela naopak,” podotýká denimový umělec na adresu svých nejrannějších prací, které byly v roce 1997 vystaveny v Galerii Nová síň.

Postupně se v jeho tvorbě začaly objevovat krajiny, panoramata New Yorku či rodinné výjevy. A vytrhávanou techniku začala v průběhu času doplňovat barva. “Na některých věcech by dnes člověk vůbec nepoznal, že jejich podkladovým materiálem je riflovina. Navíc jsem v posledních letech začal pracovat s tmavší stranou riflí a samozřejmě rád využívám nejrůznějších odřenin a děr, které do kalhot vyhloubil čas,” říká výtvarník, který na rozhovor do Čajovny dorazil – jak jinak – v džínách.

Pořad je reprízou z letošního června.