Dorota Barová: Inspiraci kradu odevšud
Violoncellistka a zpěvačka Dorota Barová se na hudební scéně pohybuje více než 20 let a s lehkostí proplouvá mezi žánry. Její tvorba je pestrou směsí jednak díky spolupráci s mnoha různými hudebníky, tak především díky nezaměnitelnému témbru jejího hlasu, originálnímu autorskému a aranžérskému rukopisu a bohatým hudebním zkušenostem.
Známe ji z dua Tara Fuki, z jazzového Vertiga, z kapely Kuzmich Orchestra nebo ze slovensko-české skupiny Tugriki. Přitom se kdysi za cello styděla.
Rozbrečela jsem se, když mě rodiče přihlásili na cello, chtěla jsem hrát na klavír, ale v hudební škole nebylo místo.
Nedávno vyšlo Dorotě první ryze sólové CD Iluzja, recenze se předhánějí v superlativech, nahrávka má „skromně nevtíravý potenciál zařadit se k největším skvostům české hudební scény.“ Což potvrdila i cena Anděl, které za CD Iluzja dostala: „Ceny pomáhají v zahraničí, tam se na ně pohlíží jinak. Když si v životopisu přečtou, že máte Anděla, je to pro ně něco jako česká Gramy. To velmi pomáhá. U nás to moc neznamená.“
Dorota Barová: Iluzja
Sólový autorský debut zpěvačky a violoncellistky Doroty Barové. Poslechněte si recenzi Milana Bátora.
Říká, že písničky k ní chodí tak nějak samy. „Neptejte se mě, jak skládám, to vám opravdu nedokážu říct.“ Písničky zpívá v polštině, která je u ní jazykem první volby.
Dorota Barová působí v žánru alternativním, jazzovém, rockovém i popovém. "Baví mě všechno, inspiraci kradu odevšud. Už bych se ale neposadila do symfonického orchestru. Bachovy suity si nechávám na domácí cvičení.“
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
