Domenico Scarlatti: 52 sonát

(…) Debargue natočil desetinu z existujících sonát, přesně dvaapadesát. Při zběžném pohledu a poslechu jsou jedna jak druhá. Většina je v rychlém tempu, průměrně o délce kolem tří čtyř minut, některé jsou úplně miniaturní, málokterá opravdu rozsáhlejší. Nejsou to v žádném případě sonáty ve smyslu vídeňského klasicismu. Scarlatti tvořil v první polovině 18. století a jeho hudba má řadu znaků barokního slohu. Pokud je v nich něco, co hledí dál, pak v náznaku. Lucas Debargue skladbičky obdařuje především perlivou technikou. Znějí jako na cembalo, znějí v nenápadně neúprosné pravidelnosti skoro jako by byly od Bacha. Ale jsou v nich i místa, která odbočují, jsou to malá výrazová pozastavení, jsou to drobná zvýraznění hlasu, akcentu, protihlasu, akordu… Lucas Debargue hraje Scarlattiho nesmírně detailně. Ano, při opravdu blízkém, detailním pohledu (a tento interpret má Scarlattiho sonáty doslova pod drobnohledem) zjišťujeme, že zdaleka nejsou ty rychle vpřed ubíhající drobnosti všechny stejné. (…)

Nahrávka vyšla ve vydavatelství Sony Music.