Dolní Vilémovice a Strž u Dobříše. Co nás vede na místa spojená s dějinami?

Unikátní předválečné fotografie, dopisy či části vojenského stejnokroje nalezené při rekonstrukci rodného domu Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích byly představeny na tiskové konferenci v Praze
Unikátní předválečné fotografie, dopisy či části vojenského stejnokroje nalezené při rekonstrukci rodného domu Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích byly představeny na tiskové konferenci v Praze

Chození na hrady a zámky patří k oblíbeným kratochvílím českých prázdnin. Hledáme své kořeny nebo něco víc?

Na ty zámky to může být zvědavost a touha podívat se, jak si žili ti nejbohatší ve své době. Můžeme tu obdivovat umělecká díla nebo se aspoň chvíli cítit jako zámecký pán.

V poslední době jsou ale velmi populární publikace, které nás vodí po místech spojených s tragickými dějinami 20. století. Svědčí to o tom, že hledáme při svých cestách možná něco víc než jen romantiku? 

Jiří Padevět

Právě toto se pokusilo popsat a rozkrýt další vydání historických Reflexí. Jedním z hostů Martina Gromana byl Jiří Padevět. Ten je autorem hned několika knižních průvodců po historických místech a za posledních pár let popsal místa spojená s činností výsadku Anhtropoid, s odbojovou skupinou Tří králů nebo skupinou bratří Mašínů. Zmapoval tábory v období 1938 - 1945 na území dnešní České republiky i místa, která zažila krvavé finále na jaře 1945 u nás.

Bestsellerem se stal jeho Průvodce protektorátní Prahou. V současnosti připravuje průvodce Prahou stalinistickou. S jeho knihami pod paží se dá procházet místy zdánlivě obyčejnými, kudy šly nejen slavné dějiny, ale i události zapomenuté, bez kterých by ty velké dějiny nejspíš tak velké nebyly.

Podívali jsme se ale také do rodného domku Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích a poznali tamní někdejší starostku Jitku Boučkovou, bez které by dnes tento rodný domek nebyl takovou důstojnou připomínkou výsadku Anthropoid a Jana Kubiše, jakým je.

Rodný dům Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích

Jitka Boučková je ukázkový příklad toho, kdy si dané místo řekne o své a pokud si to řekne právě vám, pak nemůžete jinak. Ten dům se stal jejím životním dílem. A nejinak tomu je také s Kristinou Váňovou, kterou potkáme v domě Karla Čapka ve Strži u Dobříše. Také ona zasvětila dnes již desítky let tomuto místu a dějinám s ním spojenými. 

Co tyto lidi vede k tomu, že nehledí a věnují se tolik jednomu místu, vzpomínce na jednoho člověka, nebo vzpomínání na nedávné dějiny vůbec? A co vede nás, že na tato místa stále více putujeme? Hledáme své kořeny, nebo něco víc? Něco, co nám dnes kolem nás chybí?