Dokáže voda myslet?

Film pojímá vodu nejen jako základní a životně důležitou složku našeho prostředí, ale také jako živel, jako archetypální metaforu všech plynoucích procesů, tedy myšlení, času a života. "Všechny živly jsou archetypy - něco, co se člověk současné civilizace snaží vymýtit ze svého vědomí, avšak nemůže zabránit tomu, aby mytické myšlení dál pracovalo v našem nevědomí," říká k tomu režisér. Ve svém snímku si všímá například i toho, jak hluboce jsou vodní přirovnání zastoupena v našem jazyce: do čeho všeho se noříme, v čem všem se topíme, hledáme prameny a zdroje, jdeme proti proudu, nebo plyneme s proudem, dotkneme se dna, nebo se konečně nadechneme nad hladinou, unášejí nás vlny naší mysli, spíme, jako když nás do vody hodí, naše trpělivost přeteče, rosteme jak z vody, žízníme nejen po tekutinách, příležitost nám protekla mezi prsty, nevstoupili jsme dvakrát do téže řeky, protože čas plyne jak voda.

Voda může být metaforou života|foto: Týdeník Rozhlas

Závěrečným posláním filmu, se kterým přichází Tomáš Škrdlant, by mělo být zjištění (či ujištění), že člověk s vodou může vytvořit živý partnerský vztah a že namísto trvalé války může existovat vzájemné spolužití a spolupráce. "K tomu je ovšem třeba nahlížet vodu jako využitelnou věc existující k naší potřebě, ne jako přírodní sílu, kterou musíme porazit, pokořit, spoutat a vnutit jí naše libovolná přání, ale jako bytost, ke které se můžeme vztahovat jako k partnerovi, se kterým hledáme oboustranně prospěšné soužití, koexistenci v harmonické jednotě života na zemi," dodává Škrdlant. Myšlení vody pak podle něj není realistický dokumentární film v obvyklém smyslu, ale obrazová nabídka proměny našeho vztahu k vodě, k celému prostředí a skutečnosti, která nás obklopuje. A tím i k sobě samým.