Dobrý design zohledňuje ekologii. Jak klimatická krize mění roli designérů?
Klimatickou změnu a vliv člověka na životní prostředí v současnosti stále častěji řeší nejen umělci, ale i designéři a módní návrháři. Jak tato situace proměňuje roli designérů v dnešním světě a jak na ni reaguje umění?
„Když si dnes řekneme definici dobrého designu, patří sem jak vzhled a funkčnost, tak ekologický aspekt. Pokud designér navrhne něco, co je líbivé, ale pak se třeba ukáže, že jsou u výrobku potíže s likvidací, je to problém i pro něj. To je samozřejmě hypotetický příklad, ale odráží velkou změnu, která nastala. V 50. nebo 60. letech dobrý design znamenal, že se klient pohybuje v černých číslech – designér navrhl něco tak líbivého, že to lidé kupují. Dnes už spotřeba není jediným hodnocením kvality,“ říká teoretička designu a architektury a novinářka Tereza Kozlová, podle níž se vztah ekologie a designu začal výrazněji řešit okolo roku 2000. Tehdy si firmy začaly víc uvědomovat, že o tom, jestli je výrobek skutečně kvalitní, rozhoduje nejen ekonomický, ale i ekologický aspekt. „Nastává tím posun v roli designéra. Dnes už chceme, aby byl uvědomělý a odpovědný a nedoporučil výrobci něco, kde cyklus od výroby až po likvidaci neodpovídá ekologickým postupům,“ dodává Kozlová.
Nedostatek informací a lobby firem
To, že je o produktu nutné u návrhů uvažovat od začátku do konce, potvrzuje i módní návrhářka Tereza Rosálie Kladošová, Grand designérka roku 2018, která na letošním Desigbloku získala cenu za Nejlepší vystavenou módní kolekci Merino Recycle. Také tématem letošní přehlídky designu a módy byla budoucnost a role designéra, který se bude muset zabývat ekologickými aspekty a společenským dopadem své práce. „Když jsem v roce 2016 končila školu, občas se na ní udržitelností někdo zabýval, ale velmi málo. Za poslední tři roky se však tato témata objevují i v semestrálních pracích, což je velmi dobře. Vznikají projekty, které nejsou jen o tom navrhnout krásnou věc, ale snaží se také přemýšlet nad postupy, které byly zaběhlé a musejí se změnit. Je dobře, že se designéři zamýšlejí, jak věci dělat jinak,“ říká návrhářka, která sama své kolekce navrhuje z upcyklovaných kusů merino vlny.
Ačkoliv zájem o ekologii roste, v Česku situaci komplikuje i velikost trhu. Tím, jak je malý, je těžké, aby designéři a návrháři naplnili požadavky udržitelnosti. „Je to pořád o hledání cesty, která je pro mě udržitelná, ale kterou se jako malý designér mohu vydat,“ vysvětluje Tereza Rosalie Kladošová s tím, že někdy jsou stoprocentně udržitelné metody natolik drahé, že je těžké si je dovolit. „Je třeba si také uvědomit, že recyklovat nejde do nekonečna, má to své omezení,“ dodává Kladošová. Situaci podle ní navíc komplikuje také nedostatek informací. „I když se snažím získat veškeré informace, nevím, co je správně. Je to komplexní téma a bohužel v situaci, kdy je snadné propadnout fake news, je pro designéra velmi těžké najít si tu správnou cestu. Vznikají různé tábory, často jde i o lobby firem. Téma udržitelnosti může být snadno zneužitelné,“ myslí si.
Tereza Kozlová i Tereza Rosalie Kladošová se také shodují, že odpovědný přístup není jen o recyklování a samotné výrobě, ale především o změně přístupu zákazníků. Ti si musejí uvědomit, co kupují.
Ekologie jako umělecký postoj
Klimatickou krizi řeší nejen designéři, ale i umělci, ačkoli ti se ve své tvorbě potýkají s jinými otázkami, než je třeba nadprodukce. Přesto se i jich dotýká diskuse o vlastním stylu a náplni práce, což potvrzuje Karolína Vojáčková, architektka a studentka a členka Ekobuňky pražské Akademie výtvarných umění. „Ekobuňka vznikla jako sdružení studentů a částečně i pedagogů, kterých se otázka klimatické krize a celkového stavu společnosti týká a berou ji velmi osobně, jak ve svém životním stylu, tak ve své náplni práce a chtějí se k ní vyjadřovat, případně ji popularizovat a uvádět diskusi těchto témat na relevantní úroveň v rámci akademického a uměleckého diskursu. Důležité je, že se Ekobuňka snaží řešit nejen otázky klimatické krize, ale věnuje se i etickým otázkám, feminismu a také tématům, jako je cirkulární ekonomika nebo otázka nerůstu a udržitelnosti, která je pro nás jedním z hlavních motivů,“ říká.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
