Do Žirovnice proudila perleť z celého světa. Výrobou knoflíků se městečko na Vysočině proslavilo
Když se procházíte v okolí malebného městečka Žirovnice, můžete ještě teď narazit na zbytky perleťových lastur, kterými se zdejší polní cesty kdysi vysypávaly. V Žirovnici na Vysočině existovalo ve 20. století několik továren na výrobu perleťových knoflíků, kterými bylo město vyhlášené. Knoflíkářskou tradici tu ale založil jeden jediný perleťář Josef Žampach už v 19. století. Připomíná to Muzeum knoflíkářství a perleťářství v budově někdejšího pivovaru.
Perleťářský mistr Josef Žampach sem přišel vandrem z Vídně v roce 1862. Zamiloval se tu, natrvalo tu zůstal a začal tu vyrábět perleťové knoflíky. Pro materiál si chodil pěšky do Vídně, zároveň tam nosil hotovou práci. Časem se vypracoval a v dílně měl šest soustruhů.
Původně tkalcovské městečko se proměňovalo v perleťářské v průběhu druhé poloviny 19. století. Knoflíkářství totiž víc vynášelo a od tkalcovství se postupně upouštělo. Už v roce 1885 zde vzniklo Výrobní družstvo soustružníků perleti. „Pečovalo o odbyt, dodávku perleti i o zdraví členů. Když třeba někdo onemocněl, přispívali mu peněžní pomocí,“ popisuje spoluautorka expozice knoflíkářství historička Marie Fronková, jejíž pradědeček byl perleťář. Dohromady se tu živilo perleťářstvím asi 600 řemeslníků. Lastury sem proudily z Perského zálivu, jihovýchodní Asie, od Rudého moře či z USA od řeky Mississippi. Dodávky materiálu zajišťovaly firmy z Hamburku nebo Vídně.
V expozici si návštěvníci prohlédnou stroje, které se při výrobě knoflíků používaly, ale také lastury nebo výrobky z perleti – knoflíky, šperky, hodiny, mísy nebo reprezentativní předměty. Byly jimi například výrobky, které žirovničtí perleťáři vozili na výstavy. K vidění tu je v hlavní místnosti někdejšího pivovaru například Eiffelova věž, vyrobená z knoflíků a perleťových plátků, nebo znak Žirovnice – stříbrný jednorožec v modrém poli, opět z perleti. Perleťářští mistři tyto předměty vystavili na zemské výstavě v roce 1891. Zájemci si mohou prohlédnout také mapy, odkud se do Žirovnice vozily lastury a kam pak proudily hotové výrobky. Knoflíky se z Žirovnice vozily do Rakouska-Uherska, do Evropy, Ameriky, později do Sovětského svazu. „I po roce 1948 se knoflíky posílaly do západní Evropy,“ upřesňuje Marie Fronková.
Tradice výroby knoflíků v Žirovnici pokračuje, ačkoli zde místní firma vyrábí knoflíky umělohmotné. Perleťové knoflíky či jiné předměty (především šperky) si zájemci musí objednat. Perleť jako materiál je už velmi drahá.
Autoři expozice v budově někdejšího pivovaru jsou historička, žirovnická rodačka a pravnučka místního perleťáře Marie Fronková a sochař Karel Hlava, rovněž žirovnický rodák, který při své práci perleť využívá.
PRAKTICKÉ INFORMACE:
- Muzeum knoflíkářství a perleťářství je v budově někdejšího pivovaru z 16. století. Spolu s expozicí si můžete prohlédnout i expozici šicích strojů a ukázku pivovarnictví.
- Teď o prázdninách se můžete na prohlídku vypravit každý den, od září do října pak od úterka do neděle. Od listopadu do března je zavřeno.
- Nezapomeňte se také podívat do žirovnického zámku a do nedalekého špýcharu, kde je muzeum zemědělské techniky.
Související
-
Vilová zástavba na okraji Chýnova ukrývá architektonický unikát – originální ateliér Františka Bílka
Útočištěm Františka Bílka byl po celý život Chýnov u Tábora. Stojí tam dům, který si ve svých 26 letech grafik, sochař, architekt a symbolista navrhl sám.
-
Pražské zahrady. Historické oázy klidu ukryté v centru Prahy
Nejen v létě hledají mnozí v Praze úkryt před ruchem velkoměsta, místa, kde na ně dýchne klid a příroda. V pražském centru několik takových zelených zákoutí najdeme.
-
Růžový sad v Lidicích rozkvetl všemi barvami. Připomíná bolesti války i poválečnou naději
V době vypálení obce Lidice v červnu roku 1942 kvetly růže – a tato květina se později stala inspirací pro založení tamního Sadu míru a přátelství.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
