Divadlo užíval jako drogu, v rozhlase debutoval tříhodinovkou o Léblovi. Mám rád nabroušené autory, říká režisér Petr Mančal
Formovala ho nespoutanost Filipa Topola, miluje obrazy Hieronyma Bosche a v dospívání závodně běhal. Divadlo pro něj dlouho představovalo cosi umělého, až ho na konci gymnázia – pod záminkou dada – začal sám zkoušet. Obzory mu otevřela studijní stáž v Krakově a rozhlasová praxe v elévském oddělení. U tohoto média zůstal, a dnes patří mezi nejvýraznější rozhlasové tvůrce se slabostí pro Drákulu anebo Thomase Bernharda. S Petrem Mančalem mluvila ve Vizitce Markéta Kaňková.
Související
-
Divadlo by mělo měnit svět k lepšímu. A myslím si, že mu to jde, říká režisérka Martina Schlegelová
Má ideály a nebojí se je použít. Promýšlí, jak k divadlu přitáhnout i lidi, kteří se o něj běžně nezajímají, a místo variace Shakespeara raději volí texty nových autorů.
-
Podlehnout strachu znamená rezignovat na životní sílu, říká filozofka Alice Koubová
Matematika, filozofie, divadlo – to jsou disciplíny, které propojuje osobnost Alice Koubové. Tématem performativity se nezabývá jen ve filosofii, ale po praktické stránce.
-
Amatérské divadlo nesvazují plány, na dění reaguje pružněji než profesionálové, říká teatrolog
Michal Zahálka je vystudovaný divadelní vědec, v současné době se ovšem věnuje zejména překládání textů pro divadlo a o divadle z francouzštiny a angličtiny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
