Amatérské divadlo nesvazují plány, na dění ve společnosti reaguje daleko pružněji než profesionálové, říká teatrolog Michal Zahálka

Čtěte také

Ke stému výročí narození scénografa Josefa Svobody vyšla kniha jeho přednášek Architektura imaginárního

„Jsem divákem a milovníkem muzikálů, nikoliv těch pražských, ale londýnských. Tahle encyklopedie by mohla muzikál v českém povědomí destigmatizovat a také by mohla být dramaturgickou inspirací, protože se v ní dočteme o řadě muzikálů, o kterých jsme před tím nikdy ani neslyšeli,“ popisuje obsah publikace Michal Zahálka. Slabinou české muzikálové produkce je podle něj obsazování tváří namísto skutečných velkých talentů a také limity tvůrců, kteří si často říkají, že „takhle to stačí“.

Návrat k poctivé činohře

Michal Zahálka je dlouhodobým členem dramaturgické rady Mezinárodního festivalu Divadlo, který se letos v polovině září uskuteční už potřicáté. Jakému divadlu v intencích podtitulu festivalu osobně fandí? „Jsem divadelní všežravec, mohu jít na avantgardu kdesi v zaprášeném industriálu i na komedii v soukromém divadle a umím si užít oboje. Pro konzumenta je dobré být otevřený,“ konstatuje.

Spolu s kolegy se pro festival snaží vybrat to nejzajímavější, co se na českých scénách urodilo, a konfrontovat to se zahraničními produkcemi. Inspiraci je dnes podle něj možné čerpat kupříkladu z nového britského divadelního konzervatismu; po éře provokativní coolness dramatiky se britská scéna vrací k poctivé činohře postavené na textu a dramatické situaci. Třeba takové, jakou se v minulosti prezentoval Činoherní klub. Michal Zahálka mluvil také o divadelních tendencích vyžadujících dokonalé technické zázemí a speciálně pozval na dvojí provedení inscenace kanadského dramatika a herce Roberta Lepage, jenž do Plzně přijel s titulem 887 tematizujícím paměť a vzpomínky.

Čtěte také

Napsáno jevištěm. Vychází tři hry francouzského dramatika a režiséra Joëla Pommerata

Host vltavské Vizitky má kromě práce divadelního dramaturga Městských divadel pražských a práce překladatele a kritika zkušenosti také s porotcováním na přehlídkách neprofesionálního divadla. Ostatně sám je, jak v rozhovoru řekl, příkladem člověka vzešlého z tohoto prostředí. „V systému amatérského divadla je zajímavé pozorovat, jak pružně, daleko pružněji než leckterá profesionální divadla, umí reagovat na dění ve společnosti. Protože nemají dramplány, s podstatnými tématy přicházejí třeba o rok dřív,“ říká. Jako příklad zajímavé amatérské líhně uvádí mosteckou základní uměleckou školu anebo pražský Akolektiv Helmut. Ten na základě terénního průzkumu uvedl inscenaci S čakanem lamag nogy o paměti Beskyd.