Dítě číslo 44

Děj se odehrává v 50. letech 20. století. Doba konce Stalinovy krutovlády, nástupu Beriji a začátek Chruščovovy éry. Sovětský lid je převychováván ke komunistickým ideálům a všude vládne strach. Ve jménu "většího dobra" provádí tajná státní bezpečnost (MGB) neustálé čistky a její příslušníci terorizují všechny, vlastní rodiny nevyjímaje. Počáteční kapitoly knihy sugestivně líčí prostředí a dobu známou ze Solženicynova Souostroví Gulag. Největším proviněním je zde to, co se skrývá za slovy "svržení, podrývání nebo oslabování sovětské moci". Můžete si být jisti, že jste nikdy nekradli, nezabili nebo neznásilnili; nemůžete ale popřít, že jste v mysli někdy nepochybovali o tom, co se kolem vás děje. Vinni jsou všichni, jen je rozdíl, kdy koho obviní.

Hlavní postava, válečný hrdina a důstojník MGB Lev Stěpanovič, začíná pochybovat o systému, který si dokáže získat přiznání od kohokoliv. Nemilosrdné soukolí mašinérie ho začíná stravovat ve chvíli, kdy se dozvídá o existenci zrůdy, která se dokázala schovat mezi obyčejné lidi. Pro komunistickou propagandu je lepší tvrdit, že sérii brutálních zločinů spáchali různí deviantní jedinci a že zločinnost v zemi ve skutečnosti klesá. Se svou teorií se Lev stává nepohodlným a je i s manželkou Raisou paradoxně přeložen tam, kde naopak může začít pátrat sám, na vlastní pěst. Ve chvíli, kdy se ocitá na dně, je konfrontován s tím, co si o něm myslí jeho žena, načež se mu hroutí romantické představy o dokonalosti a čistotě manželství. Musí přehodnotit své zkušenosti s obyčejnými lidmi a naučit se přijímat jejich pomoc bez obav, že se za vším skrývají udavači. Musí se naučit vidět věci, které doposud nevědomky ignoroval ve snaze vytvořit si vlastní bezpečný svět. Neustále sledován bývalým ctižádostivým podřízeným, který čeká na další příležitost ho pokořit, Lev riskantně pátrá po bestii, ke které má blíž, než by si troufal odhadovat. Jedinou jeho výhodou je to, že dokonale zná praktiky systému, proti kterému nyní stojí.

Předlohou námětu knihy se stal skutečný případ sériového vraha Andreje Čikatila a autentický je i děsivý obraz diktatury, která se drží u moci jen díky stupňovanému teroru. Celek vytváří komplexní popis doby, společnosti a složitosti lidských povah. Ukazuje nemilosrdnost systému, který z dětí dělá oběti nebo naopak bezcitné bytosti, snažící se přežít. Happyend neočekávejte, protože spáchané zlo nelze ničím napravit. Lev může jen trochu ulevit svému svědomí, když se postará o ty, jimž zničil rodiče a naději na trochu šťastnou a normální budoucnost.

Tom Rob Smith, Dítě číslo 44, překlad Josef Hanzlík, Praha, Knižní klub, 2009, 382 str.