Disidenti po sedmnácti letech

Zní to možná nečekaně, ale disidenství jako reakce na společenskou situaci u nás nezmizelo ani po pádu komunismu. "Současná doba je taková, že se při naší práci dostáváme do rozporu s platnými zákony - ať již jde o odpor vyjadřovaný slovem, oblečením nebo chováním," četl jsem již před lety česky v internetovém textu jedné z ultrapravicových, v našich zemích působících skupin, jež za své úhlavní nepřátele považuje mimo jiné "cikány, pseudohumanisty a jejich pomahače". "V důsledku narůstajících represí je většina aktivit chována v tajnosti," uvádělo se tehdy také ve zmíněném textu. A o jaké aktivity šlo? Mnohé napovídají názvy některých dalších oddílů: Výcvik. Příprava úderu. Výběr místa a času. V části Praktické rady se pak připomíná, že "úder musí být rychlý a co nejvíce brutální - jen tak zajistíte vysoký efekt a vlastní malé ztráty".

Ti, které komunistický režim pronásledoval jako své nepřátele, úzkostlivě dbali, aby jednali v souladu s tehdy panujícími zákony. Na psacím stroji kolující opisy, jak se chovat při střetu se státní mocí, zejména při výslechu, měly odpůrcům totality poskytnout oporu pro jejich jednání. Tito lidé snili o svobodě, o demokratickém režimu. Dnes, téměř 17 let po jeho nastolení, žijí mezi námi v konspiraci lidé, kteří označují parlamentní demokracii za zhoubný systém založený na zvůli škodlivých až destruktivních politických stran. Za vzor společenského uspořádání považují demokracii stavovskou nebo přímo národní socialismus. Hovoří o nutnosti změny, rozhodující akci či převýchově v pracovních táborech a vyhrocený nacionalismus až otevřený antisemitismus a rasismus tvoří základ jejich uvažování. Nevím, kolik těch lidí je. Cosi mi říká, že jich nebude víc, než kdysi disidentů komunistického režimu. Na rozdíl od oněch let rozhodující většina populace s těmito disidenty - disidenty extremismu - nesympatizuje. Je však, tak jako za komunismu, netečná.

Není třeba malovat čerta na zeď. Za stabilní politické a ekonomické situace hrozba extremismu klesá a čeští neonacisté dnes žádné bezprostřední společenské nebezpečí neznamenají. Svět však možná čekají i těžší chvíle - a pak by se dnes navyklé mlčení možná mohlo vymstít.