Digitální show čerpají ze smyslových zážitků v přirozeném světě, zároveň ale dělají vše pro jeho zničení
Výraz imersivní se dříve používal pro umění, na které se divák nedívá jen z odstupu, a jeho sdělení vzniká až skrze divákův prožitek, nedostává ho předem hotové. Nyní se ale pojem stal synonymem pro různé digitální show. Nedávno jsem v Tokiu navštívila výstavu v muzeu teamLab Planets. V jejím záhlaví se píše: „Spolu s ostatními se ponořte do celého těla, vnímejte svým tělem a sjednoťte se se světem.“
Kdybych četla jen název a úvodní texty k expozicím, nabyla bych dojmu, že výstava se zabývá přesně tím, co považuji za důležité a sama různými způsoby dělám, tedy zvyšováním citlivosti vůči přirozenému světu kolem nás a vážení si ho. Má to ale několik háčků…
Alarmující hlavně je, že podobnými show směřování k onomu apokalyptickému světu bez přírody urychlujeme. teamLab Planets sídlí v rozsáhlých nových halách, které vyžadují obrovské množství energie na provoz. Zároveň se nachází na okraji města a tak potřebuje speciální rychlodráhu (ta sama je show).
A je tu ještě jedna obecná otázka. Expozice je inzerována jako umění, přesto, že se jedná spíše o kategorii zábavné show. A to i přes to, že estetika děl je někdy i kultivovaná.
Především se ale jedná o obecný trend, který může přinést dalekosáhlé dopady na formování našeho způsobu vnímání či hodnoty. A také například na fungování galerií a muzeí. Felix Barber a András Szántó, nedávno publikovali text „Imersivní umění exploduje a muzea mají z čeho vybírat“. Nastiňují myšlenku, že ta klasická muzea a galerie, která se nepřizpůsobí trendu, v němž už nebude návštěvníkovi možné nabízet umění v jeho čisté podobě, ale bude potřeba ho přeinterpretovat skrze digitální show, pravděpodobně budou bojovat o přežití. Navíc pro muzea v jejich současných sídlech, která bývají v centrech měst, naplnění tohoto trendu nebude podle autorů technicky možné, protože vyžaduje tisíce metrů čtverečních. To může znamenat totéž, co v Tokiu, tedy umísťování na okraje měst, se všemi dopady na infrastrukturní a energetickou náročnost. Takže vlastně mluvíme nejen o dopadech na naše vnímání světa, na galerie a muzea, ale také na životní prostředí měst.
Související
-
Nalézání krásy v obyčejných věcech nám umožňuje být skromnějšími, říká architektka Pavla Melková
Naše prostředí nás velmi ovlivňuje. Je důležité si uvědomovat, jestli je nám v něm dobře. Pak jsme aktivnější v tom věci kolem nás měnit.
-
Nejpodnětnější zábava pro děti je prozkoumávání obyčejného světa
Snahu dělat prostředí okolo nás hezčím obvykle považujeme za jednoznačně pozitivní. Lze ji ale vidět i z druhé strany.
-
Kde je hranice mezi uměním a reklamou?
Záměr umístit na fasádu zrekonstruovaného obchodního domu Máj obří motýly s tělem letounu a pohybujícími se hmyzími křídly, sklidil z mnoha stran negativní kritiku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
