Den opričníka
O tom, že ruský spisovatel Vladimír Sorokin umí s nadsázkou a zároveň velkou přesností pojmenovat aktuální hrozby, svědčí už to, že jeho poslední český překlad, který nedávno vydalo nakladatelství Pistorius a Olšanská - román Den opričníka - je v tuto chvíli beznadějně vyprodán. Zatímco předchozí prózy Třicátá Marinina láska a Fronta jsou především jazykovou hrou se stereotypy a spadají do období moskevského konceptualismu, tento román je antiutopickou satirou psanou s heroickým patosem ruských bylin. Rusko je obehnáno velkou zdí, jediným státem, s nímž udržuje přátelské styky je Čína, zemi vládne "Velký Gosudar"a jeho osobní garda jako za časů Ivana Hrozného. Říká se jim opričníci a nesmlouvavě dbají o blaho Matičky Rusi. Proč je Sorokin vrátil do Ruska roku 2027? Nad tím se v rozhovoru s Ivanou Myškovu zamýšlí překladatel Libor Dvořák.
Nejposlouchanější
-
Alois Nebel a Konečná. Dvě prózy ze Sudet Jaroslava Rudiše
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Jack London: Bílý tesák. Nejstarší kompletně dochovaná rozhlasová hra z archivu Českého rozhlasu
-
Jaroslav Havlíček: Děvka páně. Pro diktátora jsou všichni kolem jenom nástroje k ukojení chtíče