Dějiny tetování
Historie tetování sahá hluboko do minulosti. Existují dokonce důkazy, že tento způsob malování na kůži znal již evropský starověk. Poté ale jako by se tradice tetování vytratila a znovu ji objevili až britští námořníci, kteří se s kapitánem Cookem plavili do Polynésie.
Více byste se dozvěděli na výstavě nazvané "Skin Deep", pokud byste ovšem navštívili britské Národní muzeum námořnictví. Expozice mimo jiné dokumentuje příběh krásné a mladé Polynésanky, které před více než 150 lety nechali britští misionáři na čelo vytetovat slovo "murderer", tedy "vrah". Zabila totiž svého muže. Misionáři nepochybně doufali, že tuto ženu hrůzným tetováním doživotně vyřadí ze společnosti. Jak však dokládá deníkový záznam jednoho britského námořníka, služebníci křesťanské církve se mýlili. Žena se později opět provdala.
"Je zvláštní, že se misionáři rozhodli pro tetování v anglickém jazyce," upozorňuje Nicholas Thomas, historik zabývající se tetováním. "Možná to bylo myšleno jako varování pro cizince, na místní obyvatele to však evidentně nemělo žádný vliv. Navíc domorodý vykonavatel trestu neuměl anglicky a slovo vrah vytetoval vzhůru nohama." Případ této polynéské ženy je pozoruhodný také tím, že bylo poprvé použito tetování k potrestání.
Cookovi námořníci byli, stejně jako další cestovatelé a dobrodruzi v 18. století, fascinováni krásou ostrovů a také tetováním místních obyvatel. Malby na kůži se proto rychle staly módou i v Evropě, kde první tetovací salóny vznikaly v přístavních městech. Postupně se pak šířily dál do evropského vnitrozemí, zejména díky vojákům. Na konci 19. století se malováním po těle rády chlubily zejména extravagantní osobnosti společenského života. Jak však připomíná jeden britský list, obrázek hada měla na svém zápěstí vytetován také matka Winstona Churchilla - Clementine.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
