Daniela Fischerová: Opičení aneb Jak získat banány
O čem to dnes bude? O nápodobě. O opičím opičení. O příkladech, které táhnou, nikdo neví kam.
Představte si tuto situaci: houf lidí nedočkavě přešlapuje na chodníku, svítí červená, ale nic nejede. Vtom se z hloučku urve bezdomovec a klátí se přes vozovku. Houf stojí dál.
Daniela Fischerová: Nejupřímnější lichotka aneb Amorův šíp
O čem to dnes bude? O nápodobě. Je to nevyčerpatelné téma. A dnes to bude nejromantičtější: totiž o lásce.
Jiný den, stejná situace, červená ne a ne zhasnout, lidé už nervózně podupávají. Vtom do vozovky vkročí pán v drahém obleku a se všemi znaky úspěchu: aktovka na zámek, brýle za 40 tisíc, kravata kdoví za kolik. Dav se pohne za ním. Nikdo neví, že to byl experiment a obě role sehrál stejný muž.
Napodobujeme ty, ke kterým vzhlížíme, kdo jsou na vysokých sociálních příčlích. Nejistá třináctiletá holčinka si šmudlá na tvář mejkap podle momentální superstar a poslední firemní poskok se snaživě směje všemu, čemu se směje velký šéf. Tam, kde by se šéf snažil podobat poskokovi, šla by firma ke dnu rychlostí dlažební kostky ve vaně.
Lidem, kteří svádí k napodobování, se říká pokleslým slovem charismatičtí. Charisma znamená dar Ducha svatého, ale v dnešní mediální době to spíš chce říct Jo, sako mu padne a kamera ho prostě miluje.
Ranní úvaha Daniely Fischerové: Líbíš se mi aneb Lajk
O čem to dnes bude? O podobnosti. O nejhlubším poutu, které nás spojuje neviditelnými vlákny a dělá z našich oddělených a mrňavých Já jedno velké My.
Nicméně nepopřeme, že někteří lidé vskutku fascinují dav. O Johnu Fitzgeraldu Kennedym jeden novinář napsal, že měl takové kouzlo osobnosti, až ptáci padali úžasem ze stromů.
Proč ale někdo charismatický je a jiní ne? Proč ti ptáci neomdlí okouzlením, když jdu kolem třeba já? Bohužel, ti, které napodobujeme, nejsou vždycky napodobování hodni. Ostatně, kdyby tomu tak náhodou bylo, jsme už dávno všichni v nirváně či v nebi, ale ten zrádný dar měl i Adolf Hitler i Matka Tereza.
Etologové udělali kuriózní pokus. Do teritoria šimpanzů instalovali automat, který chrlil banány, jen jste museli vědět, za které páčky zatáhnout a v jakém pořadí. Chytili šimpanze omega, tedy nejméně váženého člena smečky, otloukánka z konce sociální řady, a naučili ho, jak s automatem zacházet. Omega zručně cloumal páčkami a banány padaly jak mana nebeská.
Daniela Fischerová: S dychtivýma ušima
O čem to dnes bude? O nás lidech ušních. Kdyby vám to znělo až moc neodborně, tedy o nás auditivních typech. A také to bude poklona rozhlasu.
Žádného dalšího šimpanze ani nenapadlo, aby se to šel učit. Netečně trajdali kolem a dělali, že nic. Kdo by chtěl být spatřen, jak se nechá mistrovat od toho trouby? Já tedy ne! Druhý den výzkumníci chytili šimpanze alfa, velkého šéfa, a naučili ho obsluhovat přístroj. Do večera to uměla celá smečka. Nastaly hotové banánové hody. No vida, jak lehko lze získat banány!
I my jsme horlivě se opičící opice. Učení je nápodoba a my jsme ochotni učit se od alfa samců, od celebrit, od těch nahoře. Ne vždy je to dobře. Když spáchala sebevraždu Marilyn Monroe, zvedla se vlna sebevražd v celých Státech. Ne že by lidem tak chyběla její zářivá krása, ale ta krása, ta sláva, to charisma z ní učinily příklad k napodobení.
A jaké poučení plyne z příběhu banánového? Někdy nás mají co naučit i ti na dolním konci řady. Bezdomovci, zkrachovanci, děti, šimpanzi a psi. Třeba umí něco, co neumíme my. Kdoví, třeba je svět veliký automat na banány, jen vědět, za kterou páčku zatáhnout.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
