Daniela Fischerová: O hlase a jeho tátovi

7. listopad 2018
Dech, ilustrační foto

O čem to dnes bude? O hlase a jeho rodině. Hlas má totiž tátu, svého původce a vládce, a tím původcem je dech.

Hlas není nic jiného než ozvučený modulovaný výdech. Cokoli jsme v životě řekli nebo chceme říct – ať je to smutné či veselé, hloupé nebo chytré, říkáme zhruba půllitrem vydechovaného vzduchu.

Dech je Velký Táta. Šéfuje celému tělu a svým způsobem o nás všechno ví. Slovo dech má původ v indoevropském základu DHEU, což znamená dýchat nebo vát. Z toho vzniklo řecké THEOS i latinské DEUS, bůh. V češtině má slovo dech tři skvělé příbuzné: jsou to duše, duch a tchoř. Proč duše a duch? Protože všechno duševní a všechno duchovní je s dechem těsně spjato. A proč tchoř? No protože smrdí! Smrdí jako tchoř a my to dýcháme.

Ranní úvaha Daniely Fischerové: Opičení aneb Jak získat banány

03557557.jpeg

O čem to dnes bude? O nápodobě. O opičím opičení. O příkladech, které táhnou, nikdo neví kam.

Dech ve zlomku vteřiny reaguje na každou změnu tělesného nebo duševního stavu. Jinak dýcháme, když sedíme, jinak, když běžíme, když se milujeme, když bdíme nebo spíme, když jsme v pohodě či nepohodě a tak dál. Není jediný stav, který by neměl svůj dechový vzorec. A hlas, poslušný synáček dechu, je jeho mluvčí a hlasatel. Vykřikne, když se lekneme, chvěje se, když se bojíme, vytryskne v hlasité kaskádě, když nám něco přijde k smíchu, sténá bolestí a tiše zašumí, když spíme: …šššš…..šššš…

Existuje trojúhelník negativních stavů: strach, hněv a smutek. Kdy se asi zvýší a kdy sníží hlas? Ve strachu se zvýší. V hrůze křičíme: Ne ne ne ne… a v panice pištíme jako vyděšené děti. I ve hněvu se zvýší, však se říká: Nezvyšuj na mě hlas! V depresi a únavě jde dolů. Když říkáme třeba „upřímnou soustrast“, nevědomky klademe hlas níž.

Nikdo neví, proč se zamilováváme, je to velké Amorovo tajemství. Proč z těch stovek lidí, do nichž bychom se snad mohli zamilovat, stovky mineme bez povšimnutí, pár desítek se nám celkem líbí… a pak přijde ten jedinečný ON, ta osudová ONA. I v tom má velkou roli hlas. Pro ženy prý je jeho důležitost vyšší, ale i pro muže je hlas součástí toho, čemu se říká sexappeal - sladkou vábničkou.

Ranní úvaha Daniely Fischerové: Nejupřímnější lichotka aneb Amorův šíp

láska

O čem to dnes bude? O nápodobě. Je to nevyčerpatelné téma. A dnes to bude nejromantičtější: totiž o lásce.

Svěřím vám směšnou důvěrnost. Kdysi dávno mě okouzlil jeden britský herec, naprosto neškodně, jen z obrazovky, a jeho jméno zastřu mlčením. Nevynechala jsem žádný díl seriálu, kde hrál hlavní roli. Zírala jsem na něj v ženském uchvácení a trpce jsem želela, když skončil poslední díl. Asi po roce se seriál na obrazovku vrátil. Dychtivě jsem se zahleděla… a k mému roztrpčení, hercovo mužné kouzlo bylo pryč. Nechápala jsem, co se mi na něm mohlo líbit.

Vysvětlení je prosté: seriál předabovali. Ten půvab ale nebyl jenom v hlase. Znám původního dabéra, a i když dabuje výborně, nic kromě profesní úcty k němu necítím. Půvab tkví v té tajuplné souhře mezi tělem a duchem, duchem, který se stává dechem, a dechem, který se stává hlasem, a dohromady tvoří naši krásu, jedinečnost, naši neopakovatelnost.

Spustit audio
autor: Daniela Fischerová