Daniela Fischerová: Až bude vypsána soutěž na půlminutovou hru, rozhodně už stojím ve frontě!
Píšících autorů s tak širokým žánrovým rozpětím rozhodně není mnoho. Ačkoliv měla původně nakročeno jednoznačně k filmové a televizní scénáristice, stala se neobyčejně všestrannou literární autorkou, divadelní a rozhlasovou dramatičkou.
Její texty vynikají schopností vystavět příběh, charaktery i jejich konflikty úspornými, až strohými, přesto však neobyčejně sdělnými prostředky. I to je jedním z důvodů, proč letošní laureátka Ceny Českého PEN klubu tíhne k rozhlasové tvorbě.
Já jsem měla v životě dvakrát veliké štěstí: v divadle na režiséra Luboše Pistoria a v rozhlase na Hanku Kofránkovou. To jsou dva lidé, kterým jsem vždycky dávala svoje texty s plnou důvěrou.
Její erudice i šíře zájmů je všestranná, v mnoha rozhovorech byla představena i jako esejistka, osobitá a vtipná astroložka, pedagožka, lektorka nonverbální komunikace“, zdánlivě v ústraní a v tichosti (třebaže po desetiletí) vznikaly verše a říkanky určené dětem. Není sporu o tom, že i tato oblast autorčiny tvorby dnes patří k tomu nejlepšímu v oblasti domácí literární produkce pro mládež, a to včetně těch úplně nejmenších, sotva rozum a cit beroucím, které tak lákavým způsobem vtahuje do jazykových a rytmických hrátek.
Co je hlavním motivem, proč píšu dětské básničky? Je to hra se zvukem. Dokonce věřím, že právě takhle poezie vznikla.
Jakkoliv je pro Danielu Fischerovou příznačná vlídná, vytříbená i vtipná, ale především mnohavrstevná čeština, její postoj k jazykovému vývoji je vstřícně shovívavý a tolerantní.
„Jazyk je živý organismus, který si dělá, co chce, je to takový dravý proud, který nese živé, mrtvé, minulé, příští – a my nemůžeme pořád mluvit jako Bible kralická.“
Hana Kofránková: Neopájet se svým hlasem
Režisérka s krásnou češtinou, nezaměnitelným projevem a talentem vtáhnout posluchače do dramatických příběhů takovým způsobem, že od rádia uši neodtrhnete, oslavila počátkem ledna kulaté jubileum. Je jí třicet do sta.
V mnoha oblastech se Daniela Fischerová projevila jako vstřícná a sdílná, její otevřená a společenská povaha jí umožňuje nejrůznější formy pedagogického působení, včetně lektorských kurzů tvůrčího psaní, dílen na Šrámkově Sobotce nebo Loutkářské Chrudimi.
„Talent nikomu nepřičarujeme. Ale když je tam alespoň elementární zájem o věc, tak se toho dá spoustu naučit. A ten nezkušený autor je najednou jako instalatér, který má prokazatelně víc vercajku v tašce.“
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
