Hana Kofránková: Neopájet se svým hlasem

Hana Kofránková
Hana Kofránková

Režisérka s krásnou češtinou, nezaměnitelným projevem a talentem vtáhnout posluchače do dramatických příběhů takovým způsobem, že od rádia uši neodtrhnete, oslavila počátkem ledna kulaté jubileum. Je jí třicet do sta.

„Ve škole jsem měla přezdívku Chytrá Šahrazád podle básně, kterou jsem utkvěle recitovala na soutěžích. To recitování jsme měli v rodině a moje nedávno zesnulá sestra mně dala tu nejlepší režijní radu: Neposlouchej se! – Je to jednoduchá věc: když se opájíte svým hlasem, přestanete myslet na to, co říkáte. A to je hrozně zrádné.“

Její alt se jí stal osudným. V dětství ji nevzali do Dismančat: „Paní, my berem děti!“ ozvalo se na druhé straně telefonu. V rozhlase ji zásadně ovlivnilo setkání s legendárním režisérem Josefem Červinkou:

To byl nejkrásnější rozhlasový hlas. My jsme měli trošku podobný život v tom, že jsme ten mikrofon a studio znali z obou stran. Za sklem i před sklem. On byl úžasný interpret, úžasný překladatel a úžasný režisér.

Zdeněk Svěrák a režisérka Hana Kofránková

V rozhlasovém archivu jsou v režii Hany Kofránkové záznamů stovky. V případě požáru by zachránila jeden:

Na Velké vteřině Daniely Fischerové neshledávám doteď žádné pochybení a je to hra, kterou bych zachraňovala. Už kvůli paní Věře Kubánkové.

Přes dvacet let organizuje podnětné literární večery U Bubeníčků (každý první pátek v měsíci v Divadle Na Prádle). „Překladatelé tam předčítají z toho, co nového mají buď v šuplících nebo odevzdáno. Pravidelnými hosty bývali Rudolf Pellar a Bořivoj Navrátil... teď jsou to Bára Hrzánová, Táňa Medvecká, Přemysl Rut, Jiří Šlupka Svěrák, Zdeněk Zdeněk.“ Ten zahrál v lednu U Bubeníčků Kofranovu 2019 „k úspěšně dožitému kulatému jubileu“ paní režisérky.

Spisovatelka Daniela Fischerová a režisérka Hana Kofránková před natáčením hry Nevděčné děti

Kdysi jí v antikvariátu spadla na hlavu knížka Brusle královny holandské. Tento středověký text letos dotočila pro rozhlas. „Jenomže ani dramaturg netušil, jaké nastanou časy. Dostávám jednotlivé díly s poznámkou: Pozor, text obsahuje vulgarismy! Mluví se tam jazykem lancknechtů, například čert, když svádí postarší dámu... Jak se z toho budou dostávat vulgarismy, nevím.“

Setkání s posluchači, která Hana Kofránková pořádá každý první čtvrtek v měsíci na Vinohradské 12, se jmenují Pojďme na dvojku!

„Jednou jsem zjistila, že Rudolf Pellar a Jan Vladislav se narodili ve stejném roce. Oslavili jsme tedy jejich pětaosmdesátiny a když ze Dvojky odcházeli, Jan Vladislav říká Pellarovi: Pane kolego, kdy se zase uvidíme? A Pellar suše pravil: No, já myslím, že tak za pět let - jestli ta Kofránková vydrží.“