Daniel Hradecký: 64

„...Dej do pořádku své knihy, ujasni si, komu ležíš na srdci, komu v žaludku...“ Nabádá ve své sbírce 64 Daniel Hradecký (nar. 1973). Zná dobře prostředí severních Čech – narozen v Mostě, studoval na gymnáziu v Litvínově, působil jako archivář Ústavu archeologické památkové péče v Mostě.

Po debutu Muž v průlomu (2004), psal sice hodně, ale publikoval pouze v časopisech. V roce 2008 získal literární cenu Vladimíra Vokolka, o rok později vydal druhou sbírku V cirkuse Calvaria.

Jeho třetí básnická kniha se v roce 2014 dočkala nominace na cenu Magnesia Litera. Sbírka 64 je velmi osobně pojatým dílem Daniela Hradeckého. Autor nás vede na soukromou cestu do Hádovy říše. Nemoralizuje, nepřesvědčuje, „pouze“ nezastírá, provokativně konstatuje, že „svět je přesně takový, jakým se jeví“.

Každý bdělý musí
dříve či později
podstoupit nekyiu,
sestup do podsvětí.

Není to snadné čtení. Musíme být stále ve střehu, abychom postihli všechny nuance a vrstvy. Často nás mohou zaskočit úsporné, až nepříjemně přesné formulace existenciálních otázek, které člověka jednak usvědčují z vlastních nedostatků a chyb, jednak se ocitáme na nestabilní, nejisté půdě. Převládajícím tématem této filozoficky laděné poezie je lidská existence ve světě, vztahy a postoje i jejich nesamozřejmost.

Oč úspornější je autorův jazyk, o to vybroušeněji ho užívá, což ve výsledku vede k důsledné, obnažené zpovědi, prosté jakýchkoli klišé či póz. To vše dodává sbírce na dramatičnosti a napětí. A co je podstatné: Autorově deziluzivní zkušenosti ikarovského pádu nelze uniknout, čtenář či posluchač je chycen, nucen této cesty se účastnit, vnitřně se angažovat.

Z hlediska koncepčního obsahuje sbírka celkem 65 textů (číslovaných 0 až 64) a má tři oddíly: Nekyia, Malá píseň v próze a Memorandum. Jádrem rozhlasového pořadu je právě tato třetí část.