Dalajlámu jsem fotil na záchodě, tam si za námi nikdo netroufl, říká Roman Franc. Jeho fotky má ve sbírce i Knihovna amerického Kongresu
Sport jej naučil vytrvalosti a schopnosti nevzdávat se, cesta do Arménie zaznamenaná na foťák za maturitu ho zase naučila jít k jádru věci. Joan Baez kvůli němu během focení amerických kongresmanů u příležitosti 30. výročí projevu Václava Havla zazpívala píseň navíc a přes prezidenta Havla se dostal také k portrétování dalajlámy. Reálný život brněnského fotografa Romana France, s nímž ve Vizitce mluvila Markéta Kaňková, připomíná zkrátka sled nepravděpodobných historek.
Česká média loni obletěla zpráva, že pětatřicet snímků brněnského fotografa Romana France, mezi kterými nechyběly ani pro něj signifikantní „grupy“, do svých sbírek získala díky pomoci českého sběratele umění Knihovna amerického Kongresu.
Mezinárodní úspěch mu ale nespadl z nebe, málokdo totiž naplňuje rčení o Mohamedovi a hoře tak jako on. Za tím, co zpoza hledáčku fotoaparátu shledá zajímavým, si jde aktivně a od mládí. Riskuje, vyptává se, zkouší to bez přípravy. Ve stejném duchu se někdejší absolvent Fakulty sportovních studií vydal před jedenácti lety do New Yorku, kde na vlastní kůži toužil zažít velký svět a v ideálním případě i prorazit coby fotograf.
„Mívám to tak, že se do něčeho pustím a nestačím se divit. Myslel jsem si, že tam na mě všichni budou čekat, ale samozřejmě to tak nebylo,“ vzpomíná. Nedařilo se mu najít nic: ani galeristu, ani možnosti profesionálního focení.
A tak se rozhodl, že poslední peníze vydá za pronájem stolku na sympatickém bleším trhu v Brooklynu. Deku z letadla použil jako ubrus, do vázičky nastrkal utržené tulipány a od chlápka z vedlejšího stánku získal výměnou za fotku květované sako, aby zapadl do hipsterského prostředí. Zadařilo se. „Hned ten den jsem prodal spoustu katalogů, tři fotky si koupil jeden kolemjdoucí kanadský pár, později jsem fotil portréty jedné zpěvačce,“ vypočítává. Došlo i na kontakt na místní Sokoly, který si přivezl od „Mirka Bendovýho“, což byl svérázný děda jednoho z brněnských kamarádů, jenž si se cvičenci usazenými v New Yorku dopisoval. Ubytovali ho v tamní strašidelné sokolovně a Roman se jim odvděčil sérií fotek.
Příštím dalajlámou nechť je žena
Zájem Knihovny Kongresu jej zastihl na cestě spojené s výstavou v jednom americkém muzeu.
„Na benzínce jsem pil kafe s kurátorkou, které se líbily moje skupinové snímky. Slíbila, že je pošle dál, a za dva dny mi z Knihovny psali, že by ty fotky chtěli vidět naživo,“ popisuje cestu do kongresové sbírky.
Skupinovým snímkům se student doktorského studia Institutu tvůrčí fotografie v Opavě Roman Franc intenzivně věnuje třetím rokem, přičemž první pořídil v rámci pochodu smíření coby památku potomkům brněnských Němců odsunutých z města po druhé světové válce. Do Kongresu se ale dostal i obrázek dobrovolných hasičů a myslivců z obce Naloučany, kam jezdí na chatu. Místní si úspěchu natolik považují, že Francovi udělili čestné občanství.
Díky své zvídavosti a tahu na branku se host vltavské Vizitky dostal i na prkna Divadla Husa na provázku, kde fotil v éře režiséra Vladimíra Morávka. V rozhovoru pak popsal, jak kvůli cvičení na Institutu tvůrčí fotografie oslovil lidi okolo Václava Havla a jak se přes focení na konferenci Forum 2000 dostal až k postavě dalajlámy.
Na jeho portrétní snímek měl tehdy asi pět minut, okolní cvrkot mu ale nedovolil odvést práci tak, jak by si představoval. „Věděl jsem, že na záchodě je velké světlo, tak jsem se ho zeptal, jestli by tam se mnou nechtěl jít. Odpověděl, že ano, a tam za námi už nikdo nešel. Netroufli si to,“ usmívá se. Dalajláma prý působil velmi uvolněným dojmem, s Romanem Francem vtipkoval a nechal se slyšet, že příštím dalajlámou by měla být žena.
Související
-
Zajímají mě emoce. Bližší jsou mi ty temnější, říká dokumentární fotograf Jan Mihaliček
„Vyrostl jsem v černobílém světě. I většina filmů takových byla, stejně jako fotky v Lidových novinách, pro které jsem pracoval,“ říká dokumentární fotograf Jan Mihaliček.
-
Lidi řvali, čepice lítaly, já stál na sedačce a fotil Havla, popisuje Jaroslav Kučera
„Je spousta fotografů, kteří stojí takříkajíc za bukem, fotí kompozici a s lidmi se neseznamují. Já když mám možnost, žvaním s nimi půl dne,“ říká fotograf Jaroslav Kučera.
-
Bohdan Holomíček: Pro jistotu si fotím každého, koho potkám. Co kdyby z něj jednou byl prezident
Dobrou fotku pozná podle citu, cení si setkání s Josefem Sudkem. Hostem Markéty Kaňkové byl dokumentární fotograf Bohdan Holomíček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
