Colours Of Ostrava 2013

02016933.jpeg

Průvodce pestrou prezentací aktuální world music na letošním ročníku Colours.

Colours of Ostrava si během dvanáctileté existence v Evropě vybudovaly pověst významného multižánrového festivalu moderního střihu s širokým hudebním záběrem. Blíží se tak k zavedeným festivalovým jistotám typu Roskilde, od nichž se vedle světových hvězd očekává méně známá nebo dosud široce neobjevená hudba. V tomto směru fungují Colours nejen jako pokusná laboratoř, podílejí se i na spolehlivé reklamě pro kvalitní, v domácí premiéře uváděnou přesahovou hudbu, která by na běžných koncertech pozornosti posluchačů z největší pravděpodobností unikla, zatímco v programu Colours, soudě podle ohlasů návštěvníků, patří mezi nejúspěšnější. Platí to především o zástupcích world music, tvořících od samého začátku stěžejní část festivalové nabídky.

Čajovnu kompletně o Colours poslouchejte ve středu 26. června!

Letošní ročník se uskuteční v industriálním prostředí Dolních Vítkovic ve dnech 18.-21. července a bude na mimořádné osobnosti světové hudby obzvlášť bohatý a mezi předpokládané vrcholy lze už nyní s jistotou zařadit vystoupení malijské zpěvačky Rokie Traoré a reggae hvězdy Tiken Jah Fakolyho z Pobřeží slonoviny. Oba významní afričtí umělci se v České republice přitom představí poprvé.Rokia Traoré zosobňuje unikát vzpírající se všem platným definicím o afrických zpěvačkách: vokálně i hudebně. Zatímco pro etnomuzikology představuje černou noční můru, protože se nedá jednoduše někam zařadit, pro zpěvačku to znamená jediný možný způsob jak objevit vlastní hudební identitu aniž by popřela africký původ - na kterém lpí a pyšní se jím - a západní vzdělání s rozhledem. Nové album Beatiful Africa pokračuje v hledání a nastolení rovnováhy mezi těmito odlišnými světy a hudebními přístupy a představuje zpěvaččino nejambicióznější dílo. Obrátila na něm také pozornost k rocku a za producenta si vybrala Johna Parishe, kytaristu PJ Harvey.

Tiken Jah Fakoly patří k největším africkým hudebním rebelům, proto hraje reggae, hudbu boje. Nenabádá k násilné revoluci, vybroušenými písněmi ale dokáže dosáhnout na dřeň afrických témat dneška. Za názorovou neústupnost a odvahu kritizovat politickou korupci se v roce 2008 stal historicky prvním nositelem Freemuse Awards, ceny udělované dánskou organizací mapující porušování lidských práv v hudební oblasti. Bluesování malijských griotů prozvoněné strunami harf a louten jako nikdo před ním propojil s elektrickými kytarami a houpavou melodičností reggae.

Rozkmit world music programu je samozřejmě široký, při bližším pohledu ale zjistíme, že v něm letos převládají mimořádné ženské zpěvačky. Sára Tavares se sice narodila v Lisabonu, ale hudební kořeny má na Kapverdských ostrovech. Její intimní, lyrickými texty přetékající skladby představují vlastní hudební vesmír: mix popu, soulu, kapverdských písní morna, portugalského fado a hudby africké diaspory.

Podobně neohraničenou fascinující hudbu můžeme očekávat také od řecké zpěvačky Saviny Yannatou doprovázené mistrovskou akustickou skupinou Primavera en Salonico. Předloží nám amalgám středověkých sefardských písní, řeckého národního stylu rembetiko, Středomoří, severní Afriky a Balkánu, přirozeně prostoupený improvizační volností a doteky avantgardního jazzu. Španělská zpěvačka Amparo Sanchez patřila kdysi se skupinou Amparanoia k leadrům barcelonské multikulturní Zony Bastarda. Energické, punkově rozeskákané skladby ale před časem - už bez skupiny - zaměnila za decentnější, komorní zvuk. Její nové, skoro akustické album Alma de Cantaora ale i tak přeskakuje z flamenca do Latiny, reggae, na Kubu, k mexických rancheras a je možná tím nejlepším co kdy natočila.

Pod názvem Acoustic Africa se skrývají tři mimořádné africké zpěvačky: Dobet Gnahoré a Manou Gallo z Pobřeží Slonoviny a Kareyce Fotso z Kamerunu. Skupinu reprezentující moderní africkou hudbu vznikající ale v Evropě s nimi tvoří ještě velmistr balafonu Aly Keita, malijský kytarista Zoumana Diarra a bubeník Boris Tchango z Toga.Spojení Transglobal Underground s albánskou dechovkou Fanfara Tirana je považováno za zcela mimořádný počin: jejich fúze starobylé albánské hudby a polyfonních zpěvů s elektronikou, indickým sitarem a bubnem dhol má totiž doslova nadčasové dimenze.Balkan Beat Box s palebnou elektronikou a akustickými nástroji také víří taneční prach, jejich záběr na Středomoří a Balkán je ale zároveň napěchován naštvaností a ostře definovanými politickými tématy.

Marocký zpěvák a hráč na loutnu guimbri Aziz Sahmaoui hrával v The Zawinul Syndicate a ve stylově nespoutané pařížské skupině Orchestre National de Barbés. S vlastní University of Gnawa se ale hlavně soustředil na drtivě hypnotický rytmus mystických rituálů marockého bratrstva Gnawů do něhož se senegalskými hráči na loutnu ngoni a harfu koru zanesl také jazz a západoafrické funky.

Jestliže se na loňských Colours pro mnohé návštěvníky stal doslova zjevením libanonský trumpetista Ibrahim Maalouf, letos se dá to samé předpokládat u Dhafera Youssefa: tuniského hráče na loutnu oud s transcendentním hlasem na který neexistují žádná měřítka. Podíl na mimořádném zážitku budou mít také skvělí doprovodní hráči: norský kytarista Eivind Aarset, estonský klavírista Kristjan Randalu, anglický kontrabasista Phil Donkin a bubeník Chander Sardjoe z Holandska.

Colours of Ostrava, Dolní Vítkovice 18.-21. července 2013