Chorvatský přínos secesnímu světu

27. červenec 2006

Ve výstavních sálech pražského Obecního domu lze do 3. září zhlédnout výstavu Secese v Chorvatsku, výstavu onoho druhu, který bývá zážitkem pro laiky i historiky umění.

Pro odborníky se může stát prostorem nových reflexí a interpretací "posledního univerzálního stylu", jak bývá secese nazývána, pro laiky zase impulsem k okouzlení, prodírajícímu se k nám skrze celé jedno století, z dob, kdy kulturně společenským požadavkem bylo identifikovat krásu v umění a umění naopak poměřovat nadosobním ideálem krásy, nastejno s hodnotami duchovními. V těchto časech byla forma v umění ještě nepokrytecky obdivována, zatímco jeho témata přiznaně "čtena". Ovládat řeč symbolů a interpretovat přitom i vlastní smysly: tyto schopnosti byly vyžadovány nejen od návštěvníků výstavních síní, ale též - jistěže v ideálním případě - ode všech příslušníků měšťanské společnosti. Za nimi secese vnikala prostřednictvím uměleckého řemesla nejen do interiérů, ale očekávala je i v podobě městského mobiliáře, a především v architektuře. Stejně tak i na této výstavě dochází k jistému prolnutí vnějšího a vnitřního; chorvatské secesní poklady nalezly svůj letní azyl právě v Obecním domě jakožto secesní stavbě par excellence, tedy architektuře reprezentativně secesní, vzniklé ve stejném historickém období (a ostatně i ve stejném soustátí) jako většina na výstavě zastoupených exponátů.

Ukázka chorvatského secesního umění

Výstava nás může překvapit vjemem důvěrně známých výrazových prostředků. Je to dáno tím, že v Chorvatsku se secesní hnutí začalo uplatňovat v téže době jako u nás a v ostatních evropských zemích, tedy v Rakousku, Německu, Francii a Anglii, kde na sebe přijalo různé názvy: Sezession, Jugendstil, Art Nouveau či Modern Style. Ve všech těchto univerzálně spjatých výrazech přetrvával symbolismus v rozpětí fantazijního a rozumového (interpretačního) aspektu, jakkoli zároveň vítězil důraz na plošnost až pointilismus, dekorativnost a zvlněnost kompozic.

Secese v Chorvatsku

Chorvatská architektura přelomu 19. a 20. století, zastoupená na výstavě prostřednictvím fotografií, uskutečňovala hlavní principy secesní poetiky, tedy i ideál secesního gesamtkunstwerku. O historický vstup jazyka secese do chorvatského uměleckého prostředí se však postarali - v jisté výrazové kontradikci - malíři Vlaho Bukovac (hédonistický kolorista, ovlivněný francouzským piktorialismem) a Bela Čikoš-Sesija (tvůrce vlastního mysticko-symbolistického, či - jinak řečeno - neoromantického světa). Společným jmenovatelem těchto i dalších zastoupených umělců je dobové "popření materialismu", tedy potřeba vyjadřovat především vnitřní hodnoty.V plastickém pojetí se tato estetická vyhraněnost uplatňovala i u sochařů Roberta Frangeše-Mihanoviče a Ivana Meštroviče.

Co se grafiky týče, patřilo jí čelné místo v ilustrační tvorbě (již k dokonalosti dovedl Ljubo Babič). Dalšími zastoupenými příklady vynikajícího uměleckého řemesla jsou práce v kovu, skle a keramice, plakáty a scénografie, stejně jako nábytkové a textilní návrhářství (dnes bychom řekli design).

Secesní zrcadlo

Výstava nás může ubezpečit, že chorvatské secesní umění se v podstatě neliší od našeho, spíše bylo jeho dobovými teoretickými apologety jinak artikulováno a interpretováno: "chorvatskými tématy" takto mělo být proroctví, samota, odcházení, zásvětí a věčnost. Ovšem tato témata důvěrně známe i z naší symbolicko-secesní éry, a to i ve zdánlivě nesoudržném rozpětí od Františka Bílka k Alfonsi Muchovi. A stejně jako u nás bylo také v Chorvatsku období secese pouhým intermezzem mezi historismem a impresionismem na jedné straně a nastupujícím kubismem a expresionismem na straně druhé. Výstava tak může být chápána jako "globalizační ohlas" jen relativně dávné kulturní integrity mnohanárodní habsburské monarchie.

autor: Jaroslav Vanča
Spustit audio

Více z pořadu