Chlapec v těle muže a se srdcem rytíře. Miroslav Pech míchá v nové knize horor s humorem

Přebal knihy Rytíř Miroslava Pecha|foto:Nakladatelství Golden Dog

Po něm vydal novelu Otec u porodu, v níž se odrážela autorova čerstvá zkušenost s rodičovskou rolí, současně však zúročil svou celoživotní zálibu v hororu a napsal prózu Mainstream, která vyšla nejprve v Polsku a následně i u nás, přičemž české vydání doprovázel ještě půltucet hororově laděných povídek. 

Od té doby zůstává Miroslav Pech svému milovanému žánru věrný. V českokrumlovském nakladatelství Golden Dog mu vyšel román Dítě tmy, v jistém ohledu tradiční strašidelný příběh o partě náctiletých dětí pronásledovaných netvorem, v němž oproti nemálo drsnému Mainstreamu trochu ubral na explicitnosti. A v rámci neobvyklé dvojknihy, do níž přispěl ještě Honza Vojtíšek, publikoval Miroslav Pech novelu Milenci ze snů, hororově laděnou romanci, která se zčásti odehrává ve fantaskní říši snů. Autorova letošní novinka nese název Rytíř. I tato dvousetstránková próza formálně spadá do žánru hororu, opírá se však o některé motivy typické spíše pro fantasy a sci-fi.

Čtěte také

Ctitelům klasických hororů a krásných knih. V jednom svazku vyšla dvojice strašidelných próz Miroslava Pecha a Honzy Vojtíška

Miroslav Pech tentokrát sáhl po nevšedním dětském hrdinovi – malém chlapci, který se záhy ocitne v těle dospělého muže. Na první pohled ideální materiál pro komedii, připomínající například zápletku filmu Velký s Tomem Hanksem z konce osmdesátých let. Jenže osmiletý Jiřík je obětí dvojice nebezpečných únosců, o jejichž nekalých úmyslech se dozvídá teprve po několika letech od své nové kamarádky Františky, která se mu jednoho dne zjevila na půdě. Chlapec si ovšem nic ze své minulosti včetně rodičů nepamatuje a Rachota s Rachotovou, jak se jeho věznitelé jmenují, pro něho ztělesňují jedinou rodinu, kterou zná. A vlastně i celý jeho svět.

Kombinace humoristického a hororového tónu bohužel ve výsledku vyznívá lehce disharmonicky, třebaže se v ní vlastně odráží ony dva stěžejní póly autorovy tvorby. Asi by to spojení nepůsobilo tak násilně, kdyby se jednalo o strašidelný příběh určený mládeži, tomu ovšem zase neodpovídá míra přítomného násilí a explicitnost jeho zobrazení. Dospělý čtenář jistě najde v Rytíři celou řadu pasáží, u nichž jej zamrazí nebo nad kterými se zasměje, ovšem převažující dojem z četby bude, obávám se, dost rozporuplný. Miroslav Pech přesto patří ke spisovatelům, které se vyplatí průběžně sledovat.