Chceme si odpočinout a vrátit se k tomu, co je čitelné, vysvětlují odborníci oblibu impresionismu

Alfred Sisley, Unloading Barges at Billancourt, 1877
Alfred Sisley, Unloading Barges at Billancourt, 1877

Rekordní návštěvnost loňské retrospektivy Clauda Moneta ve Vídni i předloňské pražské výstavy o českém impresionismu se stala tématem vltavského ArtCafé. O důvodech masivní obliby uměleckého směru, který ustanovil roku 1872 svým obrazem právě Monet, mluvili kurátoři Michael Zachař a Petr Šámal.

Pět set dvacet tisíc návštěvníků si loni našlo cestu na monografickou výstavu impresionistického malíře Clauda Moneta do vídeňské galerie Albertina. Podle tamního tiskového oddělení se tak z Moneta stal jeden z nejnavštěvovanějších projektů v historii této síně. Přes devadesát tisíc lidí vidělo v roce 2017 hutnou výstavu v Jízdárně Pražského hradu nazvanou Světlo v obraze: Český impresionismus. 

Claude Monet, Waterloo Bridge, Overcast, 1903

Nyní na stejné místo prudí návštěvníci na expozici věnovanou slovinskému umění přelomu 19. a 20. století. V sobotu 29. června pak Národní galerie otevírá v Paláci Kinských pozoruhodnou impresionistickou výstavu ze sbírek dánského muzea Ordrupgaard.

Čitelná a zároveň znepokojivá estetika impresionismu je blízká dnešní době, kdy emoce lidé často sdílí přes fotografie.
Petr Šámal

Čím to, že impresionismus, umělecký směr starý 150 let, stále táhne takové množství lidí? „Emocionální stránka impresionismu funguje dodnes. Po veškeré vizuální zkušenosti dvacátého století si divák potřebuje odpočinout a vracet se k čitelné, lehce znepokojivé klasice, do které patří i impresionismus,“ domnívá se Petr Šámal, kurátor Národní galerie a autor chystané výstavy Francouzský impresionismus: Mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard.

Camille Pissarro, A Corner in the Garden, Éragny, 1897

Čitelná a zároveň znepokojivá estetika impresionismu je podle něj blízká dnešní době, kdy lidé často sdílí emoce přes fotografie. „Když někomu chceme poslat něco, co se nám líbí, dáváme si hodně záležet na kompozici, barevnosti i působivém světle.“

Michael Zachař, kurátor úspěšné výstavy Světlo v obraze, která se stala druhou nejnavštěvovanější českou výstavou v roce 2017, připomíná, že impresionismus přišel do Francie ruku v ruce se změnami ve společenském životě. „Tehdy začaly vznikat veřejné lázně nebo knihovny a i kód impresionistických obrazů s sebou nesl nová témata pro etablující se měšťanské vrstvy, tedy pro daleko širší skupinu lidí než je církev a šlechta.“

Paul Cézanne, Women Bathing, c 1895

Impresionismus ale nebyl ve všeobecné oblibě vždycky. V době svého zrodu, tedy v 60. a 70. letech devatenáctého století, schytali autoři v čele s Claudem Monetem od diváků i kritiky posměšné komentáře. „Tehdy totiž malířství ovládala alegorická malba se splývavým, veristickým rukopisem,“ připomíná Petr Šámal. „Až směrem k roku 1900 nastala změna a nyní jsou impresionisti klasikou, za kterou se na aukcích platí miliony dolarů.“

Celá Monetova výstava v Praze? Reální je jen malá zápůjčka

Právě finance jsou důvodem, proč Praha podobně úspěšnou výstavu, jakou byl Claude Monet ve vídeňské Albertině, v nejbližších letech pravděpodobně neuspořádá. Michael Zachař vysvětluje, že umění dnes přitahuje velkou pozornost investičních skupin a za obrazy se platí gigantické částky. Pojistky takových děl jsou pak zcela mimo galerijní možnosti.

Čtěte takéKupky sena za dvě a půl miliardy. Sotheby’s vydražila Monetův obraz za rekordní částku

Jedna Monetova malba vyjde podle Petra Šámala zhruba na dvě stě až čtyři sta milionů korun, přičemž na výstavě v Albertině jich bylo asi devadesát. Jen tři obraty pocházely z tamní sbírky, zbytek byl vypůjčený. „U nás bychom našli vhodné sály i kurátory, ale problém je ve stabilitě prostředí. Spíš než celá výstava je reálná zápůjčka tří, pěti, sedmi obrazů,“ domnívá se Michael Zachař.

Paul Gauguin, Portrait of a Young Woman (Jeanne Goupil)

Náplastí pro ty, kteří neviděli retrospektivu Clauda Moneta a mají rádi pohled na melancholickou přírodu, může být právě expozice Francouzský impresionismus: Mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard. „Tato sbírka patří k nejvýznamnějším kolekcím v severských zemích, je to reprezentativní přehlídka umění francouzského prostředí 19. a 20. století,“ říká kurátor Petr Šámal o obrazech Clauda Monet, Edgarda Degase, Pierra Augusta Renoira, romantika Eugèna Delacroix či postimpresionistů Paulů Cézanna a Gauguina.

Jak doplňuje, jedná se o putovní výstavu, kterou každá instituce může přizpůsobit svým potřebám. Národní galerie specifickou instalací v Paláci Kinských zdůrazní edukativní aspekt projektu a pokusí se návštěvníkům srozumitelně popsat vývoj francouzského malířství na přelomu století.

Berthe Morisot, Woman with a Fan

Přípravu zpočátku ovlivnilo odvolání ředitele Národní galerie Jiřího Fajta. „Dánská strana v něm viděla záruku a po jeho odvolání pochopitelně začala panovat nejistota. My jsme je ale ujistili, že galerie je dostatečně solidní instituce, dali jsme jim jisté záruky a nakonec jsme se na realizaci dohodli,“ uzavírá Šámal.

FRANCOUZSKÝ IMPRESIONISMUS: MISTROVSKÁ DÍLA ZE SBÍRKY ORDRUPGAARD
Datum konání: 29. 6. 2019–13. 10. 2019
Palác Kinských

Kdy bylo u nás poprvé použito slovo impresionismu, jak vypadal vztah českých autorů ke Claudu Monetovi, jaké panují ohledně impresionismu mýty a proč se ve Slovinsku sdružovali žánroví malíři v jedné vesnici? Poslechněte si celé ArtCafé. Hudbu k němu vybíral Petr Dorůžka.

 

Spustit audio

Související