Chce to monumentální, čistou věc, řekl si sochař Jan Kovářík a vyrobil pomník Marii Terezii. Jeho práci inspiruje hlavně příroda

Když kurátor Jan Dotřel připravoval v galerii Kvalitář výstavu sochaři Janu Kováříkovi, donutil jej, aby si sedl k papíru a vytvořil genealogický strom své více než dvacetileté tvorby. Pan Kovářík si tak uvědomil, že na jednotlivých sochách a artefaktech se do velké míry podepisovala i rozloha ateliérů, ve kterých zrovna tvořil. Od stísněných prostor, symetrických soch a materiálů jako je beton se přes otevřené formy a následnou eliminaci ostrých hran posunul až k oblým, nafouklým tvarům. Právě ty tvoří základ výstavy v Kvalitáři a vnímat se dají i jako reflexe přírody, pro Kováříka tolik důležitého inspiračního zdroje. Kromě organických tvarů ale na první pohled zaujmou i barvy. Autor k nim má blízko odmala, narodil se totiž na Slovácku do rodiny úzce spjaté s keramikou a barvy používal už jako malý kluk, když vyráběl předměty z hlíny. 

Jan Kovářík: Taxonomia|foto:Galerie Kvalitář

Objekty ze špaget a skořápek

Přestože původně chtěl malovat, na Akademii výtvarných umění studoval sochu. Jeho ateliérovým vedoucím byl Jindřich Zeithamml – přísný, ale spravedlivý pedagog, pod jehož vedením se mohl věnovat, čemu chtěl. „Na AVU jsem objevil svět geometrické abstrakce, začal dělat objekty ze špaget a skořápek, hledal proporce a vztahy mezi věcmi. Pak jsem se dostal k větším instalacím z pomalovaného dřeva, ale nakonec jsem se vrátil k hmotě,“ vzpomíná Kovářík.

Důležitá pro něj byla i stáž v intermediálním ateliéru Milana Knížáka, který šil úlohy studentům na tělo. „Dostal jsem za úkol udělat obří obraz tři krát pět metrů. V té době jsem hodně jezdil na kolečkových bruslích, a tak jsem si vymyslel, že bruslemi na papíru rozjezdím pigmenty. Každý obraz měl svůj vlastní řád, bohužel se ale nezachovaly. Rád bych je ovšem obnovil,“ nastiňuje plány.

Socha Marie Terezie na Praze 6|foto:MČ Praha 6

Prozatím největším kusem Jana Kováříka je pomník Marie Terezie (2020) u pražského Prašného mostu. Jednoduchá podobizna, které mnozí přezdívají kuželka, vznikla na základě výběrového řízení z přesvědčení, že místo, kudy denně projedou tisíce aut, potřebuje čistou, monumentální sochu. „Byla to velká panovnice, která udělala na svou dobu řadu moderních reforem, proto jsem o té soše přemýšlel jako o značce nebo symbolu,“ vysvětluje. V rozhovoru detailně popsal i materiál sochy: během jeho vývoje a testování se prý ukázalo, že pan Kovářík by si zasloužil cenu za inovaci.