Chaotický spektákl, který nabízí vážné otázky. Desfourský palác oživila výstava Nevšechno

Doprovodný výstavní program 24. ročníku mezinárodního festivalu současného umění 4 + 4 dny v pohybu má letos pouze jednoho kurátora, Milana Mikuláštíka. Tento výtvarník, kurátor a pedagog shromáždil v Desfourském paláci díla více než 50 umělců z domova i ze zahraničí, se silným zastoupením slovenských výtvarníků. Samotný název výstavy Nevšechno odkazuje k letošnímu heslu festivalu Nikdo nemá nic, s nímž přišla festivalová ředitelka Denisa Václavová.

Měl by to být chaotický spektákl evokující vážné otázky.
Milan Mikuláštík

Mezinárodní festival současného umění 4+4 dny v pohybu|foto: Markéta M. Černá

„Můžeme to vnímat jako kritiku konzumní společnosti, ale dá se to vztáhnout k výstavě samotné jako alibi pro kurátora, aby zde mohl vystavit téměř cokoliv. Je to slovní hříčka, která je metaforou celé výstavy. Měl by to být chaotický spektákl evokující vážné otázky jako udržitelnost společnosti, její vztah k přírodě, role technologií, kritika konzumerismu nebo feminismus. Měl by to být odraz toho, co vidíme kolem sebe,“ přibližuje v ArtCafé kurátor výstavy Milan Mikuláštík.

Dům jako koláž

Podoba paláce zřetelně ovlivnila i samotnou podobu výstavy. Dříve honosný a uvnitř nákladně zdobený Desfourský palác byl postavený v polovině 19. století. Ve skutečnosti se ale jedná o dva domy – městskou vilu původního majitele hraběte Desfours-Walderodeho a činžovní dům, z něhož hraběti plynuly příjmy. V domě tak najdeme vedle přepychových sálů se stropními malbami a štuky také úzké chodbičky a kuchyně s typickým vybavením ze 70. let.

Mezinárodní festival současného umění 4+4 dny v pohybu|foto: Markéta M. Černá

„Tento dům je fascinující. Je to koláž architektonických slohů, designových stylů od klasicismu až po secesi. Stejně tak funguje i výstava – jako koláž často i kontrastních uměleckých děl a přístupů,“ líčí Milan Mikuláštík.

Hra materiálů: lidské kosti a implantáty

Slovenská umělkyně Anetta Mona Chisa reagovala ve svém díle na to, jak je budova materiálně odhalená, odlupují se z ní omítky a ukazuje nám svou kostru. Podle svých slov se spolu s Martinem Piačkem zabývali archeologií materiálů. Jejich společná socha Soma se tak má skládat z jakýchsi archeologických vrstev materiálů, které byly dříve v lidském těle – proto umělci použili kosti i staré prsní implantáty.

Šárka Koudelová: Possession|foto: Petra Kultová,Český rozhlas

„Instalace Possession je pro mě nejistým pódiem, protože v její podlaze se kombinuje dřevo a pochozí sklo a diváci se často obávají do instalace vstoupit. Celá instalace pro mě představuje naznačenou klec. V tématu výstavy i celého festivalu je už léta nejdůležitější myšlenka antikonzumerismu. Podle mě je tato myšlenka čím dál důležitější, a je proto potřeba ji artikulovat,“ apeluje další z vystavujících výtvarnice Šárka Koudelová.

„Z mé strany přichází materiály, které mi umožňují expandovat do prostoru a urvat si ho nebo okupovat. Těmito materiály vytvářím jakousi debatu o celospolečenském zřízení a jeho globálním charakteru. Kolegyně pracuje s materiály jemnějšími, ale přináší podobnou formu kritiky společenského zřízení. Vzniká z toho dialog, až konflikt, který se promítá i do materiálu. Materiály tak reprezentují konflikty a společenské hranice a to, co se děje za nimi,“ říká další vystavující Lexa Peroutka, který vytvořil svůj Dharma Carousel spolu s thajskou umělkyní Nongkran Panmongkol.

Výstava Nevšechno sice otevírá i politická témata, ale přesto nechce být aktivistická. Kde podle hostů ArtCafé leží hranice aktivistického umění? Jak dobře u nás a na Slovensku funguje umělecká kritika? A proč letošnímu ročníku dominuje sekce výtvarníků ze Slovenska? Poslechnětě si celý živý přenos ArtCafé přímo z instalace. Hudbu vybíral Michal Pařízek. V hudebním bloku zahrál živý set hudebník a výtvarník Martin Zvěřina ze Sarah is two miles away.