Původně jsme si ani nemysleli, že zakládáme festival, říkají organizátoři 23. ročníku 4+4 dnů v pohybu

Devítidenní pestrá nabídka v opuštěném Desfourském paláci na pražské Florenci, divadelní premiéry zahraničních i tuzemských souborů rozeseté po několika scénách, výtvarné výstavy, performance, přednášky, to vše přináší od 5. do 13. října festival 4+4 dny v pohybu.

Z klubu do čističky odpadních vod

„Když si vzpomenu na naše začátky, tak to bylo o tom vyčlenit se z činohry a z čistého tance a být na pomezí. Vzešli jsme skoro z takové klubové kultury. A chtěli jsme zvát zahraniční soubory, které byly něčím odlišné od toho, co tady bylo v Česku konce 90. let k vidění. Postupně jsme pak přibírali další obory, až jsme se stali festivalem současného umění,“ popisuje vznik festivalu 4+4 dny v pohybu jeden ze členů zakládajícího týmu, dramaturg divadelní části festivalu Pavel Štorek.

Původně jsme si ani nemysleli, že zakládáme festival, prostě jsme chtěli během čtyř dnů představit to, co Pavel viděl v zahraničí.
Denisa Václavová

První dva ročníky 4 dnů proběhly v klubu Roxy, od roku 1998 ale festival nabral typický směr, který drží dodnes – jeho hlavní část se odehrává v netradičních pražských prostorách. Poprvé to byla bývalá čistička odpadních vod v Bubenči, postupně umění ožívalo třeba v halách bývalých továren ČKD v Karlíně, v zoologické zahradě nebo ve zrušené zubní poliklinice na Praze 1.

Hlavním tématem je letos princip neurčitosti

„Součástí naší práce je i přetvořit samotný dům. Ten se sám stává takovou performancí,“ vysvětluje Denisa Václavová, organizátorka a další dramaturgyně akce. Letos se po dvou letech festival vrací do neoklasicistní památky, která od devadesátých let zeje na Florencii prázdnotou.

V prostorách Desfourského paláce probíhá například prezentace studentské výtvarné ceny Startpoint nebo výstava Praha-Hranice. Na té kurátor Ondřej Horák ukazuje spolupráci autorských dvojic složených ze zahraničního umělce, který žije v Česku, a jiného cizince, který se k nám vydal za prací a musel proto opustit svou původní profesi nebo zájem. Díky projektu se ke svému koníčku nebo snu může alespoň na čas vrátit. „Já se dlouhodobě snažím zjistit, k čemu může výtvarné umění sloužit ve společnosti. Hodně se zabývám tématem spolupráce. V minulosti jsem třeba pracoval s odsouzenými ve věznicích, se seniory v domovech seniorů a teď mě, jako hodně lidí, zajímala ta otázka, která se medializuje už několik let, otázka té takzvané přistěhovalecké krize,“ dodává Ondřej Horák.

V ArtCafé jsme zmínili i divadelní program 4+4 dnů v pohybu, hostem byl i kurátor soutěže Startpoint Pavel Vančát. Pokud na festival vyrazíte, vyzkoušejte i audiozónu stanice Vltava – poslouchat v ní můžete vybrané ukázky děl, které soutěží v naší anketě Kánon100.

Celý záznam pořadu včetně hudby podle Josefa Sedloně si můžete pustit zde: