Četla jsem páté přes deváté, říká Lenka Jungmannová

„V dětství mě ke kvalitní literatuře nikdo příliš nesměroval,“ vzpomíná Lenka Jungmannová. Vlastní cestu ke světové literatuře si na počátku 80. let našla poněkud neobvyklým způsobem: „Na střední škole jsem si předplatila slovenský časopis Film a divadlo. Mezi jiným informoval o edici nakladatelství Tatran Knižnica modernej prózy, kde ve slovenských překladech vycházela spousta románů zahraničních autorů – Dům duchů od Isabel Allendové, Pasternakův Doktor Živago, Mailerova Katova píseň, Fowlesova Francouzova milenka, romány Joyce Carol Oatesové. Bylo to pro mě vodítko ke kvalitní literatuře, která později vyšla třeba i v češtině, ale tehdy jsem to musela číst slovensky. Musím ale přiznat, že tahle schopnost číst v jazyce, jímž v mém dětství mluvila média docela běžně, se ztrácí.“